21 C 45/2024-64 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu 23. 10. 2023 se žalobkyně po jeho částečném zpětvzetí ze dne , datum, domáhá zaplacení dlužné částky 28 116,73 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, prostřednictvím jejího odštěpného závodu , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek z dané smlouvy na žalobkyni a tato žádá o zaplacení dluhu žalovaného z dané smlouvy, a to čerpané jistiny ve výši 6 588,75 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky tehdy dlužné čerpané jistiny 24 202,74 Kč ode dne 1. 6. 2023 do dne 5. 3. 2024 ve výši 15 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 6 588,75 Kč ode dne 6. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 202,74 Kč ode dne 30. 8. 2023 do dne 5. 3. 2024, smluvního úrok ve výši 15 % ročně z částky 6 588,75 Kč ode dne 6. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a rámcové smlouvy ze stejného dne k tomu se vztahující soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, jednající prostřednictvím , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu s poplatky a úroky v měsíčních splátkách splatných do 17. dne v měsíci ve výši nejméně 500 Kč, popř. 5 % z dlužné částky. Byla sjednána pohyblivá úroková sazba ve výši 22,68 % ročně, RPSN 31,14 %. V dané smlouvě žalovaný prohlásil, že je zaměstnán, jeho čistý příjem má být 25 500 Kč, jeho náklady na bydlení pouhých 1 000 Kč, nemá mít mj. jiné finanční závazky. Žalovaný ve formuláři pro standardní informace byl informován o tom, že může udělit zmocnění k nahlédnutí do příslušných registrů za účelem zkoumání své úvěruschopnosti.4. Z přehledu plateb z č. l. 46–51 s poslední položkou ke dni 14. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný na celou danou smlouvu postupně čerpal úvěr ve výši, která v úhrnu nepřesahuje žalovaným následně vrácenou částku (viz zejm. shrnutí celkových plateb pouze na úrocích ve výši 21 828,99 Kč a na poplatcích za pojištění 4 003,65 Kč, které přesahují tam uvedenou dlužnou jistinu ve výši 24 202,74 Kč).5. Listinou ze dne , datum, shora uvedený úvěrující prohlásil, že od dané smlouvy odstupuje z důvodu nesplácení dluhu z dané smlouvy.6. Listinou nazvanou jako výpis úkonů z č. l. 29 bylo doloženo účtování žalovanému cesty pověřeného pracovníka dne , datum, a dne , datum, v rámci vymáhání pohledávky.7. Oznámením o postoupení ze dne 23. 6. 2023 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno postoupení předmětné pohledávky shora uvedeným úvěrujícím na žalobkyni, kdy dle potvrzení o provedení transakce z č. l. 31 došlo k úhradě ceny za postoupení.8. Předžalobní výzvou ze dne 5. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k plnění žalované pohledávky, kdy tato výzva byla žalovanému dle podacího archu z č. l. 19 odeslána dne 9. 10. 2023.9. Z přehledu plateb z č. l. 59 bylo doloženo, že žalobkyně na daný dluh ze smlouvy obdržela dne 5. 3. 2024 platbu ve výši 24 202,74 Kč a ve výši 3 913,99 Kč, aniž jsou patrné číslo účtu plátce či další přesné okolnosti platby.10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, k čemuž nebylo vyjma v pouhých tvrzení žalovaného ve smlouvě žádný podklad, kdy jeho tvrzení o nulových jiných výdajích, včetně mj. výdajů za telefon apod., a tvrzeném výdaji na bydlení toliko v částce 1 000 Kč budilo objektivně podezření. Povinnost posoudit úvěruschopnost je přitom objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta citelně nižší částka, než která byla následně právnímu předchůdci žalobkyně, resp. následně žalobkyni vrácena, kdy úroky a poplatky byly sjednané neplatně a bylo tak plněno pouze na jistinu. Celý dluh žalovaného ze smlouvy tedy zanikl splněním. S ohledem na tuto skutečnost byla žaloba zcela zamítnuta.21. S ohledem na částečně zpětvzetí v době před konáním jednání bylo řízení v jeho rozsahu dle § 96 odst. 1 o. s. ř. zastaveno, jak je uvedeno ve výroku I.22. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud má přiznat náhradu nákladů řízen účastníku, který měl ve věci úspěch. S ohledem na to, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, nebyly přiznány k náhradě žádnému z účastníků.