21 C 50/2024-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 6. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 17 794 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 4 000 Kč, která byla žalované vyplacena dne , datum, , a následně dne , datum, byla na základě žádosti žalované o navýšení úvěru dále vyplacena žalované částka 6 000 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, sjednaných poplatků ve výši 2 860 Kč za poskytnutí úvěru, kdy se žalovaná dostala do prodlení se splácením jistiny a uvedených poplatků dne 15. 1. 2023, a současně tak žádá o úroky z prodlení z částky 12 860 Kč od 15. 1. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně žádá o zaplacení částky 2 500 Kč coby sjednaný poplatku ve výši 5x 500 Kč za odeslané výzvy k plnění dne 21. 1. 2023, 28. 1. 2023, 4. 2. 2023, 13. 2. 2023 a 28. 2. 2023 a o částku 2 434 Kč coby sjednané smluvní pokuty dle článku 2. 3. smlouvy počítané z částky 10 000 Kč za dobu od 15. 1. 2023 do 20. 11. 2023 v sazbě 0,1 % denně po odečtení uskutečněné platby ve výši 656 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z této smlouvy ve znění jejího dodatku, který byl uzavřen oběma účastníky dne , datum, , vyplynulo, že žalované byl poskytnut úvěr celkem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč a sjednaný poplatek ve výši 2 860 Kč do 13. 12. 2022. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.4. Z výzev ze dne 21. 1. 2023, 28. 1. 2023, 4. 2. 2023, 13. 2. 2023 a ze dne 28. 2. 2023 bylo prokázáno, že takové výzvy určené žalované byly vyhotoveny.5. Z bankovního výpisu z č. l. 28 – 29 bylo zjištěno, že dne , datum, zaslala žalovaná žalobkyni validační platbu z jejího čísla účtu uvedeného ve smlouvě, na které pak byla dne , datum, zaslána částka 4 000 Kč a dne , datum, částka 6 000 Kč, bylo tak prokázáno čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč.6. Z dvou výplatních pásek z č. l. 35 bylo jednotlivě zjištěno, že čistý příjem žalované za říjen 2022 byl ve výši 31 827 Kč a za měsíc září 2022 v částce ve výši 32 663 Kč.7. Z výpisu z č. l. 36 bylo zjištěno, že ke dni 10. 9. 2022 nebyla u žalované vedena exekuce.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Jakkoli žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím daného úvěru tvrdila nějaké své příjmy a že byly zjišťovány bližší informace ohledně její majetkové situace a učiněna úvaha ohledně výdajů žalované, žalobkyně k doložení konkrétního zkoumání úvěruschopnosti předložila pouze dvě výplatní pásky žalované a ověření absence vedení exekucí staré více jak dva měsíce. Nebylo prokázáno, že se žalobkyně opírala o důvodný závěr o výdajích žalované, toto nebylo nijak doloženo, popř. zda přiměřeně zkoumala rodinnou situaci žalované, zda nemá jiné dluhy apod. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou splatila 656 Kč. Rozdíl tak činí částku 9 344 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 9 344 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.19. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne , datum, disponovala částkou 10 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalované vrátit 9 344 Kč do požadované doby 14. 1. 2023, tj. poté, co ji měla prokazatelně k dispozici.20. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 4 500 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, zákonných úroků z nich a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 113,05 Kč, přičemž tato částka představuje 5,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,51 % a úspěchu žalované v rozsahu 47,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 794 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.