21 C 60/2024-66 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 4. 2. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 61 989,17 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 65 000 Kč, na základě které měl žalovaný vrátit čerpanou jistinu spolu s úroky v měsíčních splátkách po 2 812 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, na základě čehož žalobkyně zesplatnila daný úvěr dopisem ze dne 21. 12. 2023. Žalovaný celkově splatil do 15. 6. 2023 toliko částku 19 684 Kč a je žádáno o zaplacení 61 989,17 Kč představující zesplatněnou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 4. 2. 2024 do zaplacení.Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , navazující žádosti o doplňkové služby „, název služby, “ a výpisu z účtu žalovaného z č. l. 63 prokazujícího zaslání validační platby žalovaným k této smlouvě dne , datum, s uvedením zprávy „tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. , hodnota, , soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, z čehož byla určená částka 12 250 Kč k vyplacení žalobkyni k započtení nákladů na vyřizování úvěru, dále částka 22 751 Kč byla určena k vyplacení na účet žalovaného a částka 29 999 Kč byla určena k výplatě na jiný dluh žalovaného. Uvedený úvěr měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 729 Kč za úvěr a 1 083 Kč za služby, kdy byla současně sjednána služba „, název služby, “ týkající se možnosti úpravy splátek.Z přílohy č. 1 uvedené úvěrové smlouvy, která je její součástí, vyplynulo, že žalovaný neměl mít děti, měl být zaměstnán u Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje na neznámou dobu, měl mít příjem 28 344 Kč a jeho pravidelné finanční závazky měly činit 3 000 Kč, dle prázdné tabulky soupisu jednorázových a pravidelných závazků žádné závazky neměl, byla uvedena lustrace žalovaného v Centrální evidenci exekucí, SOLUS AML a AML /CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a v interní databázi žalobkyně, jak toto bylo i dílem doloženo výpisy z č. l. 52 – 54, kdy na základě provedeného skóringu, příjmů a výdajů bylo konstatováno, že žalovanému lze úvěr poskytnout.Z výplatních pásek z č. l. 57 – 59 vyplynul čistý příjem žalovaného v měsíci srpnu 2022 v částce 26 907 Kč, v září 2022 v částce 26 814 Kč a v měsíci červenci 2022 v částce 29 883 Kč.Výpisem z účtu z č. l. 61 bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaným v částce 22 751 Kč dne 17. 11 2022Výpisem z účtu z č. l. 62 bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaným v částce 29 999 Kč dne 17. 11. 2022.Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že tyto dokumenty měla žalobkyně k dispozici.Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně provedla dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když tento žalobkyni při sjednávání úvěru zjevně neuváděl spolehlivé (bez dalšího pravdivé) informace, když v rámci přílohy č. 1 smlouvy prohlásil, že nemá jednorázové či pravidelné závazky, ačkoli úvěr byl podstatnou částí určen právě na umoření dluhu, kdy tedy žalobkyně musela vycházet z toho, že žalovaný nejspíše není s to splácet své starší dluhy, na což si bere jiný úvěr, kdy též i tvrdil, že daná smlouva není formulářem s předtištěným textem a dalšími grafickými údaji (rámeček, kolonky) pro písemné vyplnění různých dat a údajů, ačkoli se jedná o typickou formulářovou smlouvu, ostatně tato obsahuje v příloze č. 1 i ty zmíněné rámečky. Žalovaným tvrzené výdaje 3 000 Kč, tedy výdaje dospělého muže, u kterého bylo možno případně i očekávat mj. výdaje na dopravu do práce, kdy jeho zaměstnavatel měl sídlo v Brně a tvrzené bydliště žalovaného bylo v Miroslavských Knínicích, kdy k dopravě žalovaný mohl užívat i automobil, když dokládal svůj řidičský průkaz, dále bylo možno očekávat jeho výdaje na stravu, ošacení, volnočasové aktivity a dále i bydlení, působily naprosto nevěrohodným dojmem. Žalobkyně byla objektivně v pozici, z níž mohla usuzovat na možné záměrné překrucování skutečností žalovaným ohledně jeho výdajů a celkové situace, kdy byl tento zadlužený a usiloval o další zadlužení za celkově nepříliš výhodných podmínek, kdy si měl vzít úvěr celkem 65 000 Kč a měl celkem zaplatit 202 464 Kč (spolu se službou „PODPORA“) za šest let. Za dané situace bylo povinností žalobkyně objektivně doložit výdajové poměry žalovaného, neboť jinak se nemohla důvodně spoléhat na jakákoli prohlášení žalovaného ohledně schopnosti úvěr zaplatit. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 22 751 Kč na účet žalovaného a částka 29 999 Kč byla čerpána k výplatě na jiný dluh žalovaného na jiné číslo účtu, celkem 52 750 Kč, kdy zbývající částka ze sjednaného úvěru ve výši 65 000 Kč fakticky nebyla čerpána, když došlo dle textu smlouvy v jejím rozsahu pouze k zápočtu na neplatně smluvené poplatky. Žalovaný na danou smlouvu uhradil toliko 19 684 Kč. Rozdíl tak činí částku 33 066 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponovala přímo čerpanou částkou 22 751 Kč, kdy byl pracovně činný. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z proved