4 C 152/2024-82 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 4. 2024 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 20.957,32 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaná jako úvěrovaná zavřela dne , datum, s původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalované finanční hotovost ve výši 33.000 Kč, převzatou v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s příslušenstvím ve výši 36.003 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkem 69.003 Kč, a to formou 17 měsíčních splátek po 4.059 Kč, poslední splátkou splatnou k 26. 1. 2023. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána získáním informací z žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, kdy tato doložila doklady k doložení bonity žalované, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila řádně a včas, uhradila částku ve výši 36.355 Kč, tj. 8 splátek. Úvěr nebyl zesplatněn, splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. k 26. 1. 2023, od 27. 1. 2023 je žalovaná v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, postoupil věřitel , právnická osoba, ., pohledávku žalobci, o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Celková hodnota činila ke dni postoupení 58.286,24 Kč a sestávala z nesplacené jistiny 16.398,53 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1.111,77 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 10.404,70 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1.627,11 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3.105,88 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3.000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3.576,40 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3.561,84 Kč a postoupené smluvní pokuty 15.000 Kč. Žalobce se rozhodl část pohledávky ve prospěch žalované neuplatnit, nadále požaduje nesplacenou jistinu 16.398,53 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1.111,77 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10.404,70 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.627,11 Kč, inkasní poplatek 3.105,88 Kč, smluvní úrok po revizním přepočtu ve výši 18.122,95 Kč, tj. od 27. 1. 2023 do 1. 11. 2023, kdy základem je jistina ve výši 16.398,53 Kč úročená sazbou 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.873,48 Kč, tj. od 27. 1. 2023 do 1. 11. 2023 z jistiny 16.398,53 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 48 Kč za předžalobní výzvu, smluvní pokutu ve výši 4.558,79 Kč, kdy tuto požaduje žalobce v souladu se smlouvou ve výši 0,1 % denně z částky nesplacené jistiny 16.398,53 Kč od 27. 1. 2023 do 31. 10. 2023. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 16.398,53 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení. Předžalobní výzva byla zaslána dne 9. 4. 2024.2. Žalovaná se k doručenému návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy celková částka byla převzata žalovanou v hotovosti při podpisu smlouvy. Původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 33.000 Kč, ta se zavázala jistinu spolu s náklady spotřebitelského úvěru 36.003 Kč, tj. celkovou dlužnou částku 69.003 Kč vrátit v 17 měsíčních splátkách po 4.059 Kč do 26. 1. 2023, kdy za poskytnutí úvěru by sjednán poplatek ve výši 22.110 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 3.458 Kč, inkasní poplatek 6.600 Kč a úrok v dohodnuté výši 15 % ročně, tj. 3.835 Kč, RPSN činí 270,48 %. Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, , účinné k témuž datu uzavřené mezi věřitelem , právnická osoba, ., a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto žalobce žalovanou uvědomil oznámením z 2. 1. 2024 i předžalobní výzvou z 9. 4. 2024.4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, z karty žádosti dle tvrzení žalované a k ní připojených ověření (pracovní smlouva, výpisy z telefonu ohledně poskytnutí nemocenské, dávek SSP, výživného, vč. rozsudku o výživném nezl. dětí) vyplývá, že je žalovaná zaměstnaná u , právnická osoba, operátor výroby, je doložena pouze pracovní smlouva, nikoliv výplatní pásky, dle výpisů z mobilního telefonu byl učiněn odhad průměrného měsíčního příjmu ve výši 14.230 Kč, tj. pod úrovní minimální mzdy. Z tohoto důvodu jsou žalované vypláceny dávky SSP ve výši 5.339 Kč měsíčně, zároveň uvádí, že pobírá výživné 7.833 Kč, celkový příjem 27.402 Kč. Uvádí měsíční výdaje ve výši 16.516 Kč, z nichž na bydlení uvádí zjevně podhodnocenou částku 1.000 Kč (kdy coby příspěvek na bydlení pobírá od státu více, tj. částka je zjevně účelově nízká), uvádí bydlení u rodičů a současně dokládá nájemní smlouvu, je rozvedená se 3 dětmi. Jako náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady uvádí 11.860 Kč, uvádí srážky ze mzdy 1.000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 2.565 Kč. Částku výživného pak není možné započítat do příjmů žalované, kdy ta má sloužit nikoliv pro její potřebu, nýbrž k výživě tří nezletilých dětí, jež má ve své péči. Státní příspěvky pak mají kompenzovat zjevně neuspokojivou příjmovou situaci. Žalovaná přiznává srážky ze mzdy a splátky stávajících půjček, uvedené však původní věřitel nezkoumal, nenahlížel do evidence exekucí, rejstříků SOLUS a NRKI/BRKI, byť při požadované výši úvěru 33.000 Kč se jedná o částku dvojnásobně převyšující průměrný měsíční příjem žadatelky, kdy z interní činnosti soudu je tomuto známo, že za žalovanou jsou vedeny exekuce již od roku 2010.5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.6. Ze splátek půjčky se podává, že ze strany žalované bylo uhrazeno celkem 36.355 Kč7. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně pos