4 C 330/2023-38 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 2. 11. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13.070,52 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , adresa, , uzavřela dne 14. 2. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 8.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 2. 2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8.000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.070,52 Kč. Pohledávka byla žalobcem nabyta od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 8. 2023. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz. Částka ve výši 8.000 Kč byla žalované vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, vzhledem k akceptaci smlouvy dne 14. 2. 2022. Upomínka žalobce byla žalované odeslána dne 7. 9. 2023.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 14. 2. 2022 a souvisejícího formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 12 měsíců do 17. 2. 2023, s měsíčními splátkami po 1.134 Kč, spolu s celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.070,52 Kč, s úrokovou sazbou 12 % ročně, RPSN 191,55 %. Z potvrzení o platbě vzal soud dále za prokázané, že částka 8.000 Kč byla poukázána dne 14. 2. 2022 na účet , tel. číslo, /, Anonymizováno, , náležející žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 8. 2023, uzavřené mezi žalobcem coby postupníkem a původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., coby postupitelem bylo prokázáno, že původní věřitel , právnická osoba, ., postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované přípisem společně s výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 9. 2023.4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.7. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, kdy toto bylo tvrzeno, avšak nedoloženo, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 8.000 Kč skutečně obdržela převodem na účet, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení žalované. Z textu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího ze smlouvy neplatné dle tohoto ustanovení, což představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek NS ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce tak má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele, a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (dle § 1968 o. z.). Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť žalobce porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. V tomto případě je cenou předmětu řízení částka 13.070,52 Kč s příslušenstvím, žalobce byl úspěšný v částce 8.000 Kč a žalovaná pak v částce 5.070,52 Kč s příslušenstvím. Od úspěchu žalobce v částce 8.000 Kč je nutné odečíst úspěch žalované v částce 5.070,52 Kč, rozdíl činí 2.929,48 Kč a ve vztahu k ceně předmětu řízení 13.070,52 Kč má pak žalobce nárok na náhradu nákladů řízení z 22,4 %. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení v částce 7.914,80 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč, v odměně za tři úkony po 1.660 Kč, 3 x 300 Kč režijní paušál hotových výloh plus DPH. Z této částky má pak žalobce nárok na 22,4 %, což představuje 1.773 Kč.