9 C 154/2024-33 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 71.928,92 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celou částku spolu s úroky, a to v 36 splátkách po 3.569 Kč. Strany si ujednaly roční smluvní úrok ve výši 9,49 %. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši , právnická osoba, Kč. Splátky od 19. 1. 2023 do 19. 10. 2023 byly splaceny. Na splátku dne 19. 11. 2023 bylo ze strany žalovaného dne 2. 12. 2023 zaplaceno 3.569 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, byl úvěr dne 24. 1. 2024 zesplatněn. Žalovaný se zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobce oprávněn naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Dne 24. 1. 2024 bylo žalované zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 73.106,98 Kč. tj. 70.346,92 Kč dlužná jistina, částka 1.178,06 Kč nesplacený smluvní úrok z úvěru, smluvní pokuta ve výši 1.000 Kč a pojistné ve výši 582 Kč.Žalobce uvedl, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Nespoléhal pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřil za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti deklarují výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, rodinný stav a počet vyživovaných dětí.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, . Jedná o bezúčelový úvěr ve výši 100.000 Kč, s poplatkem 2.000 Kč za služby banky, s roční úrokovou sazbou 9,49 %, RPSN 11,36 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činí 117.974,17 Kč s tím, že konečná splatnost úvěru byla dne 19. 12. 2025.4. Žalobce doložil potvrzení o vyplacení úvěru dne , datum, ve výši 100.000 Kč, VS , var. symbol, na účet žalovaného uvedený ve smlouvě.5. Přípisem ze dne 25. 1. 2024 potvrdil žalobce, že došlo k zaslání potvrzovací SMS a následnému podpisu smlouvy.6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobci příjem ve výši 190.000 Kč měsíčně ze samostatné výdělečné činnosti, je svobodný, bydlí u partnerky, počet dětí 0 a celkové výdaje včetně splátek úvěrů 52.000 Kč. Žalovaný již splácí několik úvěru celkovou částkou cca 50.000 Kč.7. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že na úvěr 100.000 Kč byl čerpán , datum, , k , datum, byla dlužná částka 73.106,98 Kč, zaplaceno 43.328 Kč. Splátkový kalendář obsahuje konkrétní rozpis, kdy splátka byla zaplacena a jak byla rozpočtena, kolik zbývá zaplatit.8. Přípisem ze dne 24. 1. 2024 bylo žalované sděleno, že došlo ke ztrátě výhody splátek a k zespaltnění úvěru.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce se nezabýval celkovou majetkovou situací žalovaného. Nedoložil šetření v příslušných registrech dlužníků, v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku. Žalobce vycházel z uvedeného příjmu žalovaného ve výši 190.000 Kč měsíčně, který nebyl nijak doložen. Žalovaný uvedl výdaje včetně splátek úvěrů ve výši 52.000 Kč s tím, že jen na splátky úvěrů by měl měsíčně vydávat 50.000 Kč. Neuvedl další náklady na bydlení, stravu, dopravu, apod. Nebyly doloženy žádné doklady např. daňové přiznání žalovaného, výpis z účtu, SIPO, náklady bydlení.18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 100.000 Kč, na kterou splatil 43.328 Kč. Rozdíl tak činí částku 56.672 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 56.672 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 15.256,92 Kč, zákonného úroku a smluvního úroku. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měla být částka a úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.657,73 Kč, přičemž tato částka představuje 57,60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.878 Kč.