9 C 187/2024-32 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 10. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 10.155,01 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru jiný než na bydlení až do výše 7.000 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splatit spolu se sjednanými poplatky do , datum, . Částka 7.000 Kč byla žalované zaslána na účet uvedený ve smlouvě dne , datum, . Žalobce požaduje zaplacení nesplacené jistiny 7.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2.030 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.334 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaná požádala 1x o odklad splatnosti úvěru celkově o 7 dní a splatnost úvěru nastala tedy 22. 5. 2023. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se tak do prodlení. Žalobce dále požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení, to je 0,1 % denně od 23. 5. 2023 do 21. 8. 2023.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského, neúčelového úvěru, na základě které jí byla poskytnuta úvěrová jistina ve výši 7.000 Kč na bankovní účet, který uvedla. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.030 Kč a poplatků za volitelné služby „klidné spaní“ 110 Kč měsíčně, „presto“ 165 Kč, informační SMS servis 29 Kč měsíčně, splatit do 15. 5. 2023. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 3. 2024 bylo prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 15. 4. 2023 byla na účet uvedený žalovanou ve smlouvě vyplacena částka 7.000 Kč.5. V listině nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . je uvedeno, že žalovaná má pravidelné měsíční výdaje na půjčky 10.000 Kč, pravidelné měsíčních výdaje na bydlení 4.000 Kč, další nezbytné výdaje 3.000 Kč a výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 30.800 Kč.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce doložil sdělení o příjmu žalované ve výši 30.800 Kč, které je však nedatované, nepodepsané. Dále byl předložen výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., která obsahuje výpočet uvedeného příjmu žalované se zohledněním jejích výdajů. Tato listina také není podepsaná. Žalobce nedoložil, že by nějakým způsobem ověřoval, jaké další úvěry, půjčky žalovaná splácí, jaké jsou její ostatní výdaje. Nebylo prokázáno, že by žalobci byly doloženy např. výplatní pásky žalované či jiné potvrzení o příjmu, dokládány její výdaje např. nájemní smlouva, doklady SIPO, výpis z účtu apod.15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 7.000 Kč, na kterou nebylo nic zaplaceno. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze ve výši 7.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 7.000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatků a dalších plateb shora uvedených. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 852,61 Kč, přičemž tato částka představuje 37,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,93 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,07 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.155,01 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.