9 C 189/2024-37 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 55.626,94 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru Expres půjčka č. , hodnota, , na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek ve výši 1.028,95 Kč, skládajících se z platby na jistinu a úrok. Úvěr ve výši 50.000 Kč byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet, který uvedl ve smlouvě. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásil žalobce úvěr za splatný ke dni 20. 9. 2023. Žalobce zesplatnění žalovanému oznámil přípisem ze dne 22. 9. 2023 a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky. Žalobce se domáhá zaplacení částky 47.034,43 Kč coby dlužné jistiny úvěru, dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 2.770,33 Kč, dále úroku z prodlení z částky dlužné jistiny a kapitalizovaným ke dni 28. 2. 2024 ve výši 2.885,78 Kč, dále úrok z prodlení z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaným k 28. 2. 2024 v částce 236,40 Kč, dále dílčí poplatky v částce 2.700 Kč za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu. Žalobce doplnil, že žalovaný na úvěr splatil celkem částku 7.374,13 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru , název, uzavřené mezi žalobcem v postavení úvěrujícího a žalovaným v postavení úvěrovaného ze dne 28. 10. 2022, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, se kterými se žalovaný dle jeho prohlášení seznámil, bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem, poplatky dle ceníku a pojistným v 72 měsíčních splátkách ve výši 1.028,95 Kč se splatností k 18. dni příslušného měsíce, počínaje 18. 11. 2022, byla sjednána roční úroková sazba 13,95 %, RPSN ve výši 14,86 %. Celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit činila 73.644,07 Kč. Strany si ujednaly, že v případě porušení kteréhokoli smluvního ujednání, je banka oprávněna prohlásit dluhy klienta ihned za splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení.4. Žalobce doložil, že před poskytnutím úvěru posuzoval příjmy a výdaje žalovaného, kdy došel k závěru o schopnosti žalovaného plnit smluvní závazky. Jeho ověřený měsíční příjem činil 25.600 Kč, kdy byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou od 1. 10. 2020. Uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, má dvě vyživovací povinnosti. Čistý příjem domácnosti činil 35.000 Kč, žalovaný uvedl, že interní splátky má 700 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 15.700 Kč. Byla provedena lustrace žalovaného v interních i externích databázích, zejm. v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku.5. Z platební historie, která koresponduje s umořovací tabulkou a tabulkou předpisu úroků z prodlení, bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr čerpal dne 30. 10. 2022 částku 50.000 Kč, jsou zde patrné jím uskutečněné splátky, mnoho desítek jednotlivých položek úroků, úroků z prodlení a poplatků tvrzené v návrhu, měnící se výše jistiny.6. Z prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobce v souladu se smluvním ujednáním prohlásil z důvodu prodlení žalovaného všechny své pohledávky za žalovaným za splatné ke dni 20. 9. 2023.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebylo doloženo, že byla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, nájemní smlouva. Žalobce vycházel pouze z výpisu z účtu žalovaného, nezabýval se celkovou majetkovou situací žalovaného,16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč, na kterou splatil 7.374,13 Kč. Rozdíl tak činí částku 42.625,87 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 42.625,87 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného a dále v částce 2.885,78 Kč, jde o úrok z prodlení v zákonné výši z částky jistiny, od 28. 2. 2024 do 28. 2. 2024. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 4.408,56 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 2.770,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 236,40 Kč a částky 2.700 Kč na dílčích poplatcích. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9.675,32 Kč, přičemž tato částka představuje 63,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.990 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a