9 C 324/2023-53 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 8. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 123.400,36 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Úvěrový rámec činil 120.000 Kč a v průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 131.509 Kč a uhradil částku 21.969 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni 24. 5. 2023. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, žalobce požaduje částku 123.400,36 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 119.999,99 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1.644,37 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1.000 Kč. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 20.365,68 Kč, tj. za dobu od 25. 5. 2023 - den po zesplatnění úvěru do 28. 8. 2023 ve výši 26,28 % ročně z částky 119.999,99 Kč. Dále úrok ve výši 26,28 % ročně od 29. 8. 2023 do zaplacení z částky 119.999,99 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 4.146,24 Kč za období od 8. 6. 2023 do 28. 8. 2023, tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru což je uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 24. 5. 2023 do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 15 % ročně z jistiny, poplatků a smluvních pokud. A úrok z prodlení v zákonné výši od 29. 8. 2023 z částky 123.400,36 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním. Z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 60.000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 26,28 % a RPSN 29,70 %. Celková částka splatná spotřebitelem byla ve výši 68.544 Kč. 4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je patrno, že došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 120.000 Kč. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas. 5. Žalobce předložil potvrzení o provedení ověření bonity klienta, kde se uvádí, že klient je ženatý, má vlastní bydlení, dvě děti. Příjem žalovaného činí 45.000 Kč, výše příjmu ostatních členů domácnosti 43.000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 17.527 Kč. 6. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce červen, červenec 2022 bylo zjištěno, že žalovaný měl měsíční příjem cca 43.000 Kč. Konečný zůstatek na účtu byl v červnu - 4.703,10 Kč a v červenci - 4.787,98 Kč 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, nebyly doloženy listiny např. pracovní smlouva žalovaného, výdaje na bydlení, ostatní příjmy domácnosti. Původní výše úvěrového rámce byla 60.000 Kč, došlo k navýšení na částku 120.000 Kč, ovšem úvěruschopnost žalovaného opětovně zkoumána ze strany žalobce nebyla. Žalovaný doložil dva výpisy z účtu, kdy v měsíci červnu 2022 i v měsíci červenci 2022 měl končený zůstatek na účtu více než - 4.000 Kč. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 131.509 Kč, na kterou splatil 21.969 Kč. Rozdíl tak činí částku 109.540 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 109.540 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 13.860,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.860,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20.365,68 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 119.999,99 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 454,90 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28.565,20 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.937 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 123.400,36 Kč sestávající z částky 6.060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovné (§ 13 odst. 5 a. t.) za cestu autobusem [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 146 Kč, dále náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč (§ 14 odst. 2 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši