9 C 335/2023-43 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 28.120,10 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 20.000 Kč spolu s poplatkem ve výši 16.333 Kč, celkem částku ve výši 36.333 Kč v 52 týdenních splátkách po 699 Kč (poslední splátka ve výši 684 Kč), splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 23. 5. 2022. Žalovaný dluh nesplatil řádně a včas a dostal se do prodlení. Právnímu předchůdci žalobce uhradil částku ve výši 2.054,70 Kč. Ode dne 24. 5. 2022 dluží na jistině částku 19.300 Kč a na poplatku částku 14.978,30 Kč. Splatnost pohledávky nastala ke dni 23. 5. 2022. Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky, původnímu věřiteli vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne 19. 12. 2022, s účinností ke dni 20. 12. 2022, byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena smlouva o postupování pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny ve výši 19.300 Kč, nesplacený poplatek ve výši 14.978,30 Kč, poplatek za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 1.300 Kč, smluvní pokutu ve výši 8.820,10 Kč za období od 24. 5. 2022 do 24. 8. 2023, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 19.300 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 88 % ročně z částky 19.300 Kč, a to za období od 24. 5. 2022 do 22.8.2022 ve výši 4.187,84 Kč, smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně od 23. 8. 2022 do zaplacení. Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 265 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 20.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 20.000 Kč, úrok ve výši 10.201 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.632 Kč, celkem částku 36.333 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 699 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 684 Kč. RPSN činila 167,11 %. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a předpis splátek.4. Ze zákaznické karty žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedl a doložil, že pracuje jako prodavač na plný úvazek s měsíčním příjmem 21.132 Kč a další příjem domácnosti 15.500 Kč, jeho měsíční výdaje uvedl v částce 4.000 Kč, neuvedl žádné externí splátky. Žalovaný původnímu věřiteli uvedl a doložil platný občanský průkaz, pracovní smlouvu a dva výpisy z účtu za březen a duben roku 2021. Žalovaný uvedl, že je svobodný, je vyučen, bydlí v nájmu a má jednu vyživovací povinnost.5. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobci s účinností ke dni , datum, .6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla doložena šetření v příslušných registrech. Žalobce žádným způsobem nedoložil, jak a zda ověřil příjem žalovaného. Ten uvedl další příjmy domácnosti, které nebyly nijak ověřovány – doloženy. Žalovaný nedoložil nájemní smlouvu.15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. původní věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč, na kterou splatil 700 Kč. Rozdíl tak činí částku 19.300 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 19.300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku a poplatku z úvěru. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být poplatky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.