9 C 359/2023-53 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 43.203,48 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , se žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 20.000 Kč skládající se z půjčené částky 20.000 Kč a poplatků ve výši 27.655 Kč, skládající se z kapitalizovaného úroku 19.282 Kč, s úrokovou sazbou 22,62 %, poplatku za zpracovaní zápůjčky ve výši 1.500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.164 Kč a částky pojištění ve výši 2.709 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 47.655 Kč v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2.270 Kč, poslední splátka byla stanovena na 24. 3. 2022. Žalovaná splácela nepravidelně a dostal se do prodlení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 1.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 došlo k postoupení pohledávky včetně příslušenství za žalovanou ze společnosti , právnická osoba, na žalobce. Žalobce požaduje po žalované zaplacení 43.203,48 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 23.203,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.330,17 Kč od 25. 3. 2022 do 14. 12. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.332,08 Kč od 18. 12. 2021 do 14. 12. 2022, úrok ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 20.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 20.000 Kč, úrok ve výši 19.282 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4.164 Kč a za službu pojištění ve výši 2.709 Kč, celkem částku 47.655 Kč v 21 měsíčních splátkách ve výši 2.270 Kč, poslední ve výši 2.255 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 86,00 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.4. Dále byla soudu předložena zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána jako kuchařka na plný úvazek, adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Uvedla, že je vyučena, je svobodná, jako druh bydlení uvedla „jiné“ a má jednu vyživovací povinnost. Žalovaná uvedl svůj čistý měsíční příjem 25.500 Kč, další příjmy domácnosti 20.000 Kč a výdaje celkem 3.000 Kč. Žalovaná uvedl, že nemá jiný spotřebitelský úvěr. V zákaznické kartě je uvedeno, že zaměstnání a čistý příjem žalované byl ověřen pracovní smlouvou, výplatními pásky a výpisem z bankovního účtu.5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na dluh splatila pouze částku 1.000 Kč dne 21. 2. 2022.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo doloženo, že pohledávka za žalovanou ze společnosti , právnická osoba, přešla na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem přípisem ze dne 16. 12. 20227. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. pracovní smlouva žalované, výplatní pásky žalované, výdaje na bydlení, bankovní výpisy, apod. Žalobce nijak nedoložil ověření příjmů žalované. Údaje vyplněné žalovanou v zákaznické kartě samy o sobě vzbuzují pochybnosti o tom, že žalovaná při sjednávání úvěru uvedla pravdivé informace. Žalovaná uvedla další čisté příjmy domácnosti, žalobce nijak neověřil, o jaké se jedná příjmy. Žalovaná jako výdaje uvedla částku 3.000 Kč, což je nereálné i vzhledem k tomu, že uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. Částka 3.000 Kč by nestačila ani samotné žalované k pokrytí měsíčních výdajů.16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč, na kterou splatila 1.000 Kč. Rozdíl tak činí částku 19.000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy v částce 19.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobce se dále domáhal zaplacení dlužného poplatku a kapitalizovaného úroku. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které mělo být příslušenství sjednáno, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popříp