9 C 38/2024-41 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 11. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 18.384 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne , datum, uzavřel s žalovanou právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 16.000 Kč a žalovaná se zavázala splatil společnosti částku spolu s příslušenstvím do 7. 2. 2023. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas a vznikla jí povinnost zaplatit společnosti Zaplo smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků, na základě které pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena ke dni 7. 7. 2023. Dlužná částka 18.484 Kč se skládá z nesplacené jistinu ve výši 16.000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2.384 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 979,73 Kč za období od 1. dne prodlení, tj. od 8. 2. 2023 do 7. 7. 2023. Smluvní pokuta v kapitalizované výši 2.384 Kč představuje 0,1 % z dlužné částky 16.000 Kč za každý den prodlení, tj. od 8. 2. 2023 do 7. 7. 2023.2. Přípisem doručeným soudu dne 15. 2. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět do částky 2.484 Kč představující požadované příslušenství, kdy žalobce na výzvu soudu sdělil, že nedisponuje dokumenty k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované. O částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 3. 2024, č. j. 9 C 38/2024-40.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 16.000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Jedná se o spotřebitelský, neúčelový úvěr, splatný jednorázově. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 16.000 Kč do 7. 2. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového formuláře na internetových stránkách.5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalované zaslána částka 3.000 Kč a dne , datum, byla žalované na účet zaslána částka 13.000 Kč.6. Pohledávka byla postoupena Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění pozdějších dodatků ke dni , datum, na žalobce. Přípisem ze dne 19. 7. 2023 oznámil původní věřitel společnost , právnická osoba, žalované postoupení pohledávky.7. Soudu nebylo doloženo, jak byla přezkoumávána úvěruschopnost žalované.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce (jeho právní předchůdce) řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr.14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce (jeho právní předchůdce) neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 16.000 Kč. Proto soud žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení žalované pro tuto částku, kdy ve zbylé části byla žaloba vzata zpět a soud v této části řízení zastavil. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.