9 C 58/2024-42 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 58 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným v srpnu 2022 uzavřela smlouvu o dílo, kterou se žalovaný zavázal pro žalovanou provést opravu osobního motorového vozidla , VIN kód, do jednoho měsíce od zaplacení ceny díla. Cena díla činila 58 000 Kč, kterou žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný byl následně opakovaně vyzván k provedení díla, což dosud neprovedl, přestal komunikovat s žalovanou a zaslané peníze si ponechal. Je tak žádáno o zaplacení částky 58 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 3. 9. 2022 do zaplacení.Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, kdy byl řádně obeslán dožádaným německým soudem. Proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.Z účastnického výslechu žalobkyně vyplynulo, že tato poslala převodem žalovanému částku 58 000 Kč coby zálohu na opravu svého auta, měla přitom k dispozici občanský průkaz žalovaného. K odeslaným penězům žalobkyně sama připsala poznámku „půjčka“, neboť žalovaný řekl, že pokud tyto peníze budou přebývat, tak je žalobkyni vrátí a též i slíbil, že dá 5 % navíc. O opravě žalovaný řekl, že se bude snažit ji udělat do jednoho měsíce. Asi půl roku poté navštívila žalobkyně žalovaného v jeho bydlišti, řekl jí, že jí peníze nedá a že jí nic neopraví, že už to opravil. Žalovaný však opravu neprovedl, neboť žalobkyně dala auto jinému mechanikovi, který jí řekl, že oprava provedena nebyla. Žalovaný poté s žalobkyní úplně přestal komunikovat.Výpověď žalobkyně koresponduje s provedenými listinným a dalšími důkazy a soud ji tak hodnotí jako plně věrohodnou.Z kopie občanského průkazu žalovaného z č. l. 4 bylo zjištěno, že žalobkyně disponovala dokladem totožnosti žalovaného.Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, z č. l. 36 – 38 bylo zjištěno, že skutečně dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému platbu na protiúčet označený jako „, jméno FO, “, tj. žalovanému, kdy byla k platbě připojena zpráva „Půjčka pro , jméno FO, “.Z předložené elektronické zprávy ze dne 19. 9. 2022 u jednání bylo zjištěno, že byl žalovaný uvedeného dne vyzván k tomu, aby dostál svým povinnostem, kdy k tomu žalobkyně vypověděla, že po něm chtěla opravu, nebo vrátit peníze.Z výzvy k plnění z č. l. 2 a z dodejky z č. l. 3 bylo zjištěno, že byl žalovaný dále vyzván k zaplacení žalované částky i touto výzvou doručenou žalovanému do vlastních rukou dne 14. 11. 2023 ve , adresa, , kde tedy v danou dobu přebýval.V dané věci soud nejdříve zkoumal svou mezinárodní příslušnost, když se z obsahu spisu k žalovanému, který je občan Německé spolkové republiky, toho času nepodává bydliště na území České republiky. Soud dovodil svou mezinárodní příslušnost dle článku 7, odst. 1 písm. a) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále rovněž jako „Nařízení Brusel I bis“), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva (jakkoli případně neplatná) nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, tj. v České republice.Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Za daného skutkového stavu, vymezeného sporným charakterem řízeným, v rámci něhož žalovaný nic nenamítl, dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění v částce 58 000 Kč coby zálohu na opravu automobilu, ačkoli žalovaný neměl v úmyslu takovou opravu provést. Jiný skutkový závěr ohledně úmyslu žalovaného není soudem hodnocen jako rozumný, když se nepodávají okolnosti bránící žalovanému v provedení opravy, žalovaný danou opravu vůbec neprovedl, neprovedení opravy vědomě zapřel a peníze si ponechal. Poskytnutím daných finančních prostředků tak bylo získáno plnění bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. a žalovaný je povinen tyto vrátit. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, a to po výzvě žalobkyně, která byla doložena nejpozději ke dni 19. 9. 2022. Příslušenstvím pohledávky je proto úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Jelikož však nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení v předcházejícím termínu, byla žaloba v části zákonného úroku z prodlení za dobu od 3. 9. 2022 do 19. 9. 2022 zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení až na zcela marginální část procesně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 900 Kč, kdy žalobkyně náhradu dalších nákladů nepožadovala.