9 C 68/2024-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 15.116 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky 2.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, za hotovostí inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a doplňkovou službu životní pojištění poplatek ve výši 240 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 304 Kč počínaje 3. 6. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 7. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 21. 7. 2022. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 3.124 Kč.2. Žalobce vzal žalobu částečně zpět a řízení tak bylo částečně zastaveno ohledně kapitalizovaného úroku od 22. 7. 2022 do 1. 6. 2023 ve výši 365,87 Kč a úroku ve výši 5,88 % ročně z částky 10.000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, - soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 10.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 2.000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2.000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, poplatek za pojištění 240 Kč, tedy celkem částku 18.240 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 32,15 % ročně, RPSN 215,01 %. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.5. Dále byl soudu předložen formulář karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je zaměstnán u FCC ČR, na pracovní pozici závozník – popelář, na dobu určitou do 31. 12. 2021. Žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 15.812 Kč, výdaje na bydlení 1.000 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč, vyživovací povinnost 6.000 Kč, výdaje celkem 11.000 Kč. V dokumentech k ověření finanční situace žadatele je zaškrtnuto výplatní pásky, pracovní smlouva, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon TV/SIPO. Toto však nebylo vůbec doloženo, jak toto bylo prověřováno a ověřeno.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena žalobci. Žalovaný o tomto byl vyrozuměn přípisem ze dne 23. 6. 2023. Z předžalobní upomínky a výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo věrohodně doložené, že právní předchůdce žalobce řádně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce vycházel z tvrzení žalovaného, aniž by si toto tvrzení náležitě ověřil, fakticky si ověřil pouze příjmy ze zaměstnání, nezabýval se však celkovou majetkovou situací žalovaného, neprovedl šetření v příslušných registrech dlužníků, v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku. Náhledem do insolvenčního rejstříku by přitom zjistil, že u žalovaného již bylo vedeno insolvenční řízení, bylo mu povoleno oddlužení, které bylo zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Žalovaný tak v době, kdy mu byl poskytnut úvěr nebyl solventní. Dále žalovaný uvedl, že má minimálně 2 exekuce, čtyři vyživovací povinnost. Navíc pracovní poměr měl na dobu určitou do 31. 12. 2021, kdy poslední splátka měla být 21. 7. 2022.16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, na kterou splatil 3.124 Kč. Rozdíl tak činí částku 6.876 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 6.876 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatků ve výši 8.240 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1.461,13 Kč a zákonného kapitalizovaného úroku ve výši 422,39 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok a poplatky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.