9 C 74/2024-32 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 2. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 25.523,62 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.200 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 10. 2022. Žalovanému byl úvěr zaslán na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas. Žalobce požaduje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 12.200 Kč a dále nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13.323,62 Kč. Žalobce uvedl, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází CEE, CRKI, EUCB, ISIR.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byl poskytnut jednorázový, bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12.200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 12.200 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13.323,62 Kč do 21. 10. 2022. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 40 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.4. Z potvrzení o provedené odchozí platbě bylo zjištěno, že z účtu původního věřitele na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě byla vyplacena částka 12.200 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo doloženo, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele společnosti , právnická osoba, ., postoupena na žalobce.6. Přípisem ze dne 21. 12. 2023 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Z uvedených žalobních tvrzení a předložených listin nelze mít za věrohodně prokázané, že právní předchůdce žalobce splnil svoji zákonnou povinnost a řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 12.200 Kč, na kterou nic nesplatil. Částka 12.200 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, proto soud vyhověl žalobě v této částce z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 13.323,62 Kč s příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být poplatek sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.