9 C 93/2024-37 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2024 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 21.444,50 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , prostřednictvím odštěpného závodu IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla za žalovanou zprostředkovateli úvěru uhrazena kupní cena zboží či služby ve výši 21.790 Kč, která byla právnímu předchůdci žalobce poukázána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit bankovním převodem formou 60 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 440 Kč, tedy celkem částku ve výši 26.400 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 7,83 % ročně a sazba RPSN ve výši 8,01 % ročně. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila, původnímu věřiteli uhradila pouze částku 6.420 Kč, původnímu věřiteli vzniklo právo od smlouvy odstoupit. Původní věřitel úvěr prohlásil za splatný ke dni 30. 6. 2023. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci, a to s účinností ke dni 11. 7. 2023. Žalovaná ani dodatečně svoje povinnosti nesplnila, dluží nesplacenou jistinu 17.761 Kč, kapitalizovaný úrok 1.050,55 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč za upomínací dopisy, telefonický hovor a osobní návštěvu a smluvní pokutu ve výši 3.682,56 Kč podle uzavřené smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení za období od 30. 6. 2023 do 24. 1. 2024 z nesplacené jistiny ve výši 17.761,94 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce uvedl, že původní věřitel s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS.2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.3. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v domě/bytě momentálně splácen, bydlí zde od roku 2020. V době uzavírání smlouvy byla na mateřské dovolené. Čistý měsíční příjem uvedla 15.500 Kč, celkový příjem domácnosti žalovaná uvedla 180.000 Kč. Náklady domácnosti uvedla 10.000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) 15.000 Kč. Žalovaná žádala o úvěr na nákup výpočetní techniky, kdy prodejní cena činila 21.790 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 440 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 7,82 %, a sazba RPSN 8,20 %. Dále si strany dohodly smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky splatného závazku a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč.4. Dále měl soud k dispozici přehled splácení úvěru, kdy žalovaná splatila částku 6.420 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve znění seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne , datum, postoupena na žalobce s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 14. 7. 2023.6. Předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2023 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalované doložil pouze písemnou žádost o úvěr, ve které žalovaná uvedla své osobní a výdělkové poměry, které soudu nebyly žádným způsobem prokázány. V době podání žádosti byla žalovaná na mateřské dovolené, pobírala 15.500 Kč měsíčně a čistý příjem domácnosti uvedla 180.000 Kč, který nijak nedoložila. Náklady domácnosti uvedla 10.000 Kč, tyto také nedoložila např. výpisem z bankovního účtu, SIPO. Uvedla, že splácí 15.000 Kč měsíčně, kdy uvedla způsob bydlení dům/ byt momentálně splácen. Soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, např. bankovní výpisy, přehled pobíraných sociálních dávek.16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 21.790 Kč, na kterou splatila 6.420 Kč. Rozdíl tak činí částku 15.340 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 15.340 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatku a kapitalizovaného úroku. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů