9 C 96/2024-51 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 1. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 27.731,99 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 24. 11. 2020 s původním věřitelem, společností , právnická osoba, . IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému hotovost ve výši 21.000 Kč, převzatou v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 2.022 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 18.032 Kč, celkem tedy 39.032 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2.788 Kč, poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 24. 1. 2022. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení s úhradou. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 25. 1. 2022, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 24. 1. 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 8.900,97 Kč od 25. 1. 2022 úrokem ve výši 15 % ročně, dále úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.900,97 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné vši 375,35 Kč. Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 2. 8. 2023, s účinností ke dni 7. 8. 2023. postoupil věřitel , právnická osoba, . pohledávku žalobci. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny úvěru 8.900,97 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 375,35 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.146,23 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 786,33 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1.523,11 Kč, smluvní pokutu ve výši 12.000 Kč, úroku vyčísleného od 25. 1. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 3.869,11 Kč, zákonný úrok z prodlení od 25. 1. 2022 do 11. 7. 2023 ve výši 2.416,04 Kč, dále úroků z úvěru ve výši 15 % z částky 8.900,97 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9.276,32 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , hodnota, soud rozhodl o částečném zastavení řízení co do smluvního úroku ve výši 3,25 % ročně z částky 8.900,97 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.3. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.5. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, ., a žalovaným byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy celková částka byla převzata žalovaným v hotovosti při podpisu smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 21.000 Kč, ten se zavázal jistinu spolu s náklady spotřebitelského úvěru 18.032 Kč, tj. celkovou dlužnou částku 39.032 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 2.788 Kč do 24. 1. 2022. Za poskytnutí úvěru by sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10.290 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1.940 Kč, inkasní poplatek 3.780 Kč a úrok v dohodnuté výši 2.022 Kč, RPSN činí 272,44 %. Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, mezi věřitelem , právnická osoba, ., a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce. Žalobce žalovaného uvědomil o postoupení pohledávky oznámením z 15. 8. 2023. Přípisem ze dne 1. 11. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.7. Ze zprávy žalobce vyplývá, že žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem 23.300 Kč, a to dne 25. 11. 2020 částku 3.000 Kč, dne 17. 12. 2020 částku 2.800 Kč, dne 31. 3. 2022 částku 1.000 Kč, den 9. 6. 2022 částku 4.000 Kč, dne 9. 8. 2022 částku 8.000 Kč, dne 8. 9. 2022 částku 4.000 Kč a dne 16. 1. 2023 částku 500 Kč.8. Žalobce doplnil k výzvě soudu, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření odklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ty byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně po vyhodnocení informací byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru.9. V rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Naopak z přiložených listin se podává, že právní předchůdce žalobce vycházel toliko z tvrzení žalovaného, aniž by si tato tvrzení náležitě ověřil. Vycházel z příjmů žalovaného z nového zaměstnání, kde byl žalovaný zaměstnán pouze jeden měsíc a uvedl, že aktuální zaměstnání je do 31. 12. 2021. V kartě žádosti o úvěr je uveden příjem žalovaného 10.000 Kč, uvedeno doložení pracovní smlouvy a výplatních pásek, ty však k žalobě nejsou přiloženy. Výdaje uvedl žalovaný 2.000 Kč na bydlení a energie, 3.860 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, měsíční splátky stávajících půjček 1.000 Kč, celkem 6.860 Kč. Dále žalovaný uvedl, že má úvěr od , název, ve výši 12.000 Kč, kde zbývá doplatit 11.325 Kč. Toto právní předchůdce nijak nepřezkoumával. Použitelný měsíční příjem tak žalovanému vyšel 3.140 Kč a splátka činila 2.788 Kč. Soud má za to, že nebyla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, nebyla provedena lustrace v registrech, kdy toto ze strany žalobce nebylo žádným způsobem řádně tvrzeno či doloženo.10. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.15. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitel