11 C 168/2025-59 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 30. 4. 2025. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 414 437 Kč, žalovaný se zavázal částku vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, smluven byl úrok 4,99 % ročně. Původní věřitel poskytl úvěr pomocí webového rozhraní, avšak doložil poukázání částky i existenci smlouvy. Žalovaný však svému závazku nedostál a takto žalobce nárokuje jistinu úvěru 334 862,42 Kč a smluvní úrok ve výši 11 902,18 Kč, neboť takto dluh ke dni podání žaloby je existentní.Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na současného žalobce a žalovaný byl uvědomen.Dále soud zjistil, že žalovaný byl o vrácení částky upomínán, avšak bezvýsledně, žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost.Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky.Dále soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Takto tedy pohledávka přešla na nynějšího žalobce.Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal.Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 13 871 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 9 700 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 450 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 3, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, celkem tedy náklady řízení činí 50 715,50 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.