11 C 191/2025-25 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 21. 4. 2025. V návrhu bylo uvedeno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu motorového vozidla – automobilu, na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn za smluvenou úplatu užívat specifikovaný automobil uvedené značky a RZ. Žalovaný začal užívat vozidlo , datum, , kdy si toto vozidlo převzal a , datum, žalovaný provedl částečnou úhradu dluhu, což považoval žalobce za konkludentní uznání dluhu. Zbytek doby nájmu však nebyl žalovaným uhrazen a žalovaný se dostal do prodlení za nájem od , datum, do , datum, a zůstal dlužen 15 000 Kč. Ze „smlouvy o výpůjčce automobilu“ soud zjistil, že žalobce žalovanému předal onen specifikovaný automobil za nájem dle ceníku, kde ceník byl připojen a žalobce nyní požaduje plnění podle tohoto ceníku. Žalobce prokázal vyúčtování nájemného vůči žalovanému, prokázal rovněž zaslání předžalobní výzvy, zaplacení dlužné části.Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ustanovení § 2201 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Toto podřazení bylo soudu dovoleno úvahou podle samotného obsahu smlouvy, neboť z textu smlouvy vyplývá, že byla svěřena věc do nájmu a bylo sjednáno plnění za tento nájem, tedy smlouva o vzájemném plnění (synalagma), neboť smlouva je nazvána smlouvou o výpůjčce, což je v protimluvu se samotnou podstatou smlouvy, neboť výpůjčka je plnění bezúplatné, § 2193 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání, toto podřazení však soud vyloučil. Obecně tak vznikl závazkový právní vztah podle § 1721 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Žalobu tedy soud posoudil jako opodstatněnou.Žalovaný, ač řádně obeslán se k jednání nedostavil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost.Žalobce se takto stal procesně zcela úspěšným, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 1 700 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 450 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, tyto úkony byly 3 - příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, celkem tedy náklady řízení činí 8 604,50 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.