14 C 116/2025-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 6. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 30 710 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě, které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě o schválení žádosti žalované o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč k jejímu účtu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou přistoupila žalobkyně dne 5. 5. 2025 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 30 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu kapitalizovaný do zesplatnění ve výši 1 170,32 Kč. Dále žalobkyně požaduje od 5. 5. 2025 smluvní úrok 18,9 % ročně. Dále žalobkyně požaduje částku 710 Kč, o kterou se žalovaná dostala na svém běžném účtu do nepovoleného debetu. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovanou prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne 5. 5. 2025. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele. Žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňující posouzení úvěruschopnosti klienta. V případě žádosti o úvěr používá žalobkyně úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který jim klient udělí v rámcové smlouvě.2. Žalobkyně k výzvě soudu na doplnění uvedla, že posouzení úvěruschopnosti provedla na základě informací, které jí klient sám poskytl v žádosti o úvěr, a které v případě potřeby dále ověřuje. Žalovaná v žádosti uvedla výši průměrného čistého měsíčního příjmu 20 000 Kč. Žalobkyně při posuzování příjmů vycházela z tvrzení žalované, vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Pokud jde o výdaje žalované, vycházela žalobkyně z informací, které jí v žádosti poskytla žalovaná a také z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaná neuvedla žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěru. Proto žalobkyně ohledně výdajů žalované využila sofistikovaných statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně stanovila částku 4 860 Kč, kterou vyhodnotila dle expertní analýzy, jako potřebnou částku na výdaje žalované. Žalobkyně dále vycházela z pohybu na účtu žalované. Z úvěrové zprávy ze dne , datum, žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá jiné aktivní splátkové, nesplátkové produkty.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bankovní služby, a to zřízení běžného účtu č. , hodnota, , kód banky , číslo, .5. Z dodatku číslo 3 k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná požádala o službu úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorent a žalobkyně tuto službu schválila. Jde o neúčelový, nezajištěný úvěr, rámec úvěru do výše 30 000 Kč, které lze čerpat prostřednictvím běžného účtu. Splácet úvěr lze průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet. Kontokorent je úročen denně, tak že se vezme aktuálně vyčerpaná část kontokorentu na konci každého dne a ta se úročí roční rokovou sazbou 18,90 %. Součet těchto úroků za kalendářní měsíc zaúčtuje banka ke dni jejich splatnosti, tj. první den následujícího kalendářního měsíce. RPSN je 20,64 %. Celková částka, kterou by žalovaná za výše uvedených předpokladů zaplatila je 35 670 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu žalované č. ú. , č. účtu, bylo zjištěno, že k 13. 6. 2025 byl konečný zůstatek na účtu -100 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované č. ú. , č. účtu, bylo zjištěno, že k 13. 6. 2025 byl konečný zůstatek na účtu -610 Kč.7. Výzvou k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva byla žalovaná vyzvána dne 5. 5. 2025 k zaplacení všech dluhů, tj. dlužnou částkou 31 880,32 Kč do 14. 5. 2025.8. Dále byl doložen přehled čerpání a splácení kontokorentu ze kterého se zjišťuje, kdy žalovaná čerpala jistinu, v jaké výši a výše úroků.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nedoložila nic, co by prokázalo, že se zabývala majetkovou situací žalované. Nedoložila šetření v příslušných registrech dlužníků, v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, příjmy žalované, výdaje žalované, inkaso apod. Vycházela toliko z údajů od žalované.18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, na kterou nic nesplatila. Žalovaná se na účtu dostal do nepovoleného debetu částkou 710 Kč. Částka 30 710 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu poskytnutého úvěru a debetu na účtu z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které mělo být příslušenství sjednáno, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.22. O náhr