14 C 152/2025-46 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 28 841 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč, splatná spolu s navýšením v 14měsíčních splátkách po 2 257 Kč s poslední splátkou do 20. 5. 2024. Je žádáno o zaplacení dluhu z dané smlouvy, a to celkové dlužné částky ve výši 31 598 Kč, žalovaný na dluh uhradil celkově částku ve výši 11 257 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 24. 7. 2023. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatky a úrokem ve výši 14 598 Kč ve 14měsíčních splátkách, a to ve výši 2 257 Kč s poslední splátkou ve zbývající výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 8 % ročně, RPSN 272,44 %.4. Z tabulky z č. l. 10 bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši 11 257 Kč, a to v hotovosti.5. Z žádosti o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek se smlouvou na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem 22 730 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje měly činit 8 360 Kč měsíčně, z toho 3 500 Kč za bydlení a energie a 4 860 Kč za dopravu, jídlo a ostatní náklady. Toto vše bylo ověřeno pracovní smlouvou z listopadu 2022 a výplatními páskami z prosince 2022 a ledna, února 2023.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku, jež se odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne , datum, , bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.7. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.8. Podáním ze dne 25. 9. 2025 doplnila žalobkyně žalobu o skutečnosti, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků. Žalovaný měl doložen toliko pouze příjem ze zaměstnání, žádným způsobem nebyly ověřeny jeho výdaje. Sdělení o jeho tvrzených výdajích na bydlení a energie, pokud žil v nájmu pouhých 3 500 Kč, objektivně budilo silnou pochybnost, že žalovaným uváděné údaje jsou reálné. Žalovaný se přitom u společnosti , právnická osoba, . chtěl zadlužit za značně nevýhodných podmínek s RPSN ve výši 272,44 %. Za této situace nebyla prohlášení žalovaného bez dalšího spolehlivá, nebylo tak možno vycházet převážně z nich a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit celkové poměry žalovaného, včetně zejm. jeho výdajů, což se nestalo.18. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Pokud žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , tento se týká skutkově zcela odlišné situace, kdy nebyla pochybnost o pravdivosti prohlášení klienta, jehož příjmy i výdaje byly dostatečně doloženy.19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Soud však vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč, na kterou bylo uhrazeno 11 257 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v rozsahu 5 743 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.21. Soud zkoumal splatnost dlužné částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době uzavření smlouvy disponoval uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalovaného vrátit 5 743 Kč. Proto soud rozhodnul o povinnost tuto částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku.22. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zbytku jistiny, poplatků, částečně kapitalizovaných úroků a zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.