21 C 130/2025-78 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 3. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 118 097,80 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně v odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, coby úvěrující uzavřel s žalovanou coby úvěrovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, splatná v 24 měsíčních splátkách, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s navýšením o poplatky a úroky. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 22 356,40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 483,50 Kč vzniklých sazbou 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 2. 8. 2024 do 21. 10. 2024, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 066,67 Kč vzniklých sazbou 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 22. 2. 2023 do 21. 10. 2024. Dále je žádáno o zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 31. 10. 2024.3. Žalobkyně v odůvodnění dále uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, coby úvěrující uzavřel s žalovanou coby úvěrovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 49 000 Kč, splatná v 21 měsíčních splátkách, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s navýšením o poplatky a úroky. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 39 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 36 741,40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 766,48 Kč vzniklých sazbou 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 000 Kč od 31. 12. 2023 do 21. 10. 2024, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 13 211,25 Kč vzniklých sazbou 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 000 Kč od 1. 8. 2022 do 21. 10. 2024. Dále je žádáno o zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 000 Kč od 22. 10. 2024.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč spolu s navýšením o poplatky v celkové výši 23 209 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 69 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.6. Z tabulky umoření z č. l. 28 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne , datum, jistinu v částce 20 000 Kč, na kterou nebylo hrazeno.7. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásila, že žije v nájmu, má jednu vyživovanou osobu, pracuje na pozici recepční v Olomouci s čistým měsíčním příjmem 14 997 Kč, kdy další příjmy domácnosti měly činit 30 000 Kč, její odhadované měsíční výdaje toliko 3 000 Kč měsíčně, což bylo doloženo toliko pracovní smlouvu z , datum, a dvěma výplatními páskami z května a června 2022.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , k tomu se vztahující smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.9. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 49 000 Kč spolu s navýšením o poplatky v celkové výši 48 459 Kč v 21 měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 69 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.10. Z tabulky umoření z č. l. 30 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne , datum, jistinu v částce 49 000 Kč, na kterou bylo hrazeno celkem 20 000 Kč s poslední platbou dne 1. 7. 2022.11. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásila, že žije v nájmu, má jednu vyživovanou osobu, pracuje na pozici recepční v Olomouci s čistým měsíčním příjmem 10 732 Kč, kdy další příjmy domácnost měly činit 20 000 Kč, její odhadované měsíční výdaje toliko 2 000 Kč měsíčně, což bylo doloženo toliko pracovní smlouvu z 17. 1. 2022 a dvěma případně neaktuálními výplatními páskami datovanými lednem a únorem 2020.12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , k tomu se vztahující smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.13. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.16. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.18. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.19. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, v obou případech provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela vyjma z nepříliš vysokého příjmu žalované, který byl doložen, ryze z prohlášení žalované, kdy tvrzený další příjem domácnosti nebyl vůbec doložen. Ze zákaznických karet vyplývalo, že žalovaná patrně uvádí patrně zavádějící údaje, když tato uvedla její celkové měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč či 3 000 Kč, kdy navíc bydlela v nájmu, čemuž nebylo možno bez dalšího věřit. Žalovaná přitom usilovala o to, aby se mohla zadlužit za zjevně nevýhodných podmínek, když úrok činil 69 % ročně a měla k tomu platit i další vysoké poplatky. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalované a její celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost , právnická osoba, postupovala v rozporu