21 C 151/2025-77 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 5. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 45 243,60 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, .; dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“) coby úvěrující uzavřel s žalovaným coby úvěrovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 45 243,60 Kč, který byl splatný nejpozději do 28. 2. 2025. Je tak žádáno o zaplacení této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení z ní od 1. 3. 2025, Anonymizováno, do zaplacení ve výši 12 % ročně.2. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti pouze na základě tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně všeobecných obchodních podmínek a dalších jejich součástí a dodatku č. , hodnota, , že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným měla být na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy mohlo dojít k jeho navýšení. Z informací o smlouvě z č. l. 28 vyplynulo, že došlo k uzavření této smlouvy uvedeného dne a současně k čerpání tohoto úvěru ve výši 30 000 Kč.4. Z přehledu plateb z č. l. 22 bylo zjištěno, že žalovaný skutečně čerpal úvěr dne , datum, ve výši 30 000 Kč.5. Z vyjádření , právnická osoba, . ze dne 31. 7. 2025 vyplynulo, že bankovní účet, na který byl čerpán daný úvěr, byl veden v říjnu 2024 na žalovaného coby majitele účtu.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vztahujícího se na postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku z č. l. 31 bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by bylo provedeno šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo, že např. není vedeno exekuční řízení, zda má žalovaný dluhy apod., nebylo nijak doloženo přiměřené ověřování příjmů, ani výdajů žalovaného, kdy se nebylo možno bez dalšího spoléhat na prohlášení žalovaného. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je prokázáno, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, k níž se nepodává úhrada. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v částce 30 000 Kč.18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jenž svou povahou vylučuje splatnost před rozhodnutím soudu. Žalovaný ke své neschopnosti k úhradě nic nenamítnul a ze spisu s k jeho schopnostem podává toliko to, že takovou částkou disponoval v době uzavření smlouvy, kdy její použití nebylo ani tvrzeno. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě této částky do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení jistiny nad rámec částky, která převyšuje částku poskytnutou, jakož i zákonných úroků z prodlení. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze kterého tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 685,48 Kč, přičemž tato částka představuje 32,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 263 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 243,60 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.21. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobkyně podává větší množství obdobných žalob, které tak mají vzorový charakter, kdy předmět řízení nepřesahuje 50 000 Kč.