21 C 185/2025-75 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 7. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 166 220 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč. Je žádáno o zaplacení dluhu z dané smlouvy, a to částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 121 820,15 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 100 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 21 820,15 Kč), smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč složené ze dvou smluvních pokut po 499 Kč za prodlení u první a druhé splátky úvěru, poplatku v celkové výši 400 Kč dle bodu 6. 2. smlouvy složené ze dvou smluvních pokut po 200 Kč za náhradu nákladů z důvodu prodlení s první a druhou splátky úvěru, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 121 820,15 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24. 7. 2024 do 11. 7. 2025 v celkové výši 43 002,46 Kč, jakož i úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 100 000 Kč ode dne 24. 7. 2024 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 87,51 % p.a. a za dobu od 91. dne prodlení žalovaného, tedy za dobu od 17. 8. 2024, v zápůjční úrokové sazbě ve výši 14,75 % ročně, dále zákonného úroku z prodlení z částky 123 218 Kč ode dne 24. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti pouze na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených listin.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně jejich příloh a jejího dodatku č. , hodnota, z téhož dne, k němuž se váže akceptace žalobkyně z č. l. 7, vyplynulo uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky na částku úvěru 100 000 Kč, splatnou spolu s navýšením o úrok v sazbě 87,51 % ročně po celou dobu splácení úvěru s možností přirůstání úroku k jistině, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 550 Kč, RPSN bylo sjednáno ve výši 132,72 %, kdy byly úroky po prodlení limitovány po 90. dnu prodlení sazbou úroku a též celkovou částkou uvedenou ve výroku.4. Z karty klienta z č. l. 36 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v plné výši, tj. 100 000 Kč, (shodně jako dle výpisu o čerpání ze dne , datum, z č. l. 21, kde je uvedeno stejné číslo účtu jako na validační platbě k uzavřené úvěrové smlouvě z č. l. 37 p. v.), na což nic neplatil.5. Z oznámení ze dne 22. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného na okamžitou splatnost celého dluhu ze smlouvy.6. Z hodnocení klienta z č. l. 53 ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy vycházela z toho, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 27 900 Kč, částka životního minima 4 860 Kč, že žalovaný nemá děti v domácnosti, na bydlení, tj. nájemné a inkaso, vynaloží 4 660 Kč, na dopravu či záliby nemá vynakládat žádnou částku, celkem jeho výdaje činí 9 520 Kč, je zaměstnán u pražského zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr, má vlastní bydlení, nemá splátky jiného úvěru, kdy tak byl učiněn závěr o úvěruschopnosti žalovaného.7. K tomu byl předložen výpis z účtu žalovaného z č. l. 24 prokazující příjem za pět měsíců od prosince 2023 do dubna 2024 v částkách od asi 23 000 Kč do téměř 39 000 Kč. Z výpisu SOLUS z č. l. 19 byla prokázána lustrace žalovaného v tomto systému před uzavřením úvěrové smlouvy s negativním výsledkem ohledně dlužných splátek. Z výpisu NRKI z č. l. 20 se u žalovaného podává provedený skóring, z předložené kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že ji žalobkyně měla k dispozici.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Žalovaný bez bližšího vysvětlení uváděl, že má coby dospělý mladý muž zcela nulové výdaje na záliby, ale i na dopravu, ačkoli měl dle karty klienta svou adresu a sídlo jeho zaměstnavatele na jiných místech Prahy, za této situace nebylo možno bez bližšího zkoumání usuzovat, že jím poskytnuté údaje jsou spolehlivé či úplné. Žalobkyně sice provedla lustraci žalovaného v uvedených registrech a měla doložen jeho tvrzený příjem, avšak neměla doloženy naprosto žádné konkrétní výdaje žalovaného, a to v situaci, kdy si chtěl vzít u žalobkyně úvěr za otřesných podmínek s úrokem 87,51 % ročně, jenž mohl přirůstat k jistině, s povinností ještě platit poplatky a smluvní pokuty v případě prodlení. Žalovaný takto vystupoval vůči žalobkyni v zásadě jako osoba, která je buď ve finanční nouzi, jež ho to nutí k nevýhodnému jednání, popř. jako osoba neuvážlivá či lehkomyslná. V každém případě však byla žalobkyně povinna vůči němu postupovat mimořádně obezřetně a měla zcela konkrétně doložit jednotlivé výdaje žalovaného a jím tvrzené údaje, což se nestalo. Žalobkyně proto neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Soud vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč, na kterou nebylo nic splaceno. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud tak vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení.19. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval částkou 100 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalovaného tuto částku vrátit do tří dnů od právní moci.20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zbytku jistiny, úroků z prodlení, úroků, poplatků či smluvní pokuty, j