21 C 198/2025-49 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 1. 7. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 30 300 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou uzavřela pod č. , hodnota, smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr od 30. 3. 2023 do 27. 5. 2023. Žalobkyně žádá o zaplacení dluhu z dané smlouvy, a to dlužné, čerpané jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 000 Kč vzniklého sazbou ve výši 40 % měsíčně z čerpané jistiny do 2. 10. 2023, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 3. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Dále žalobkyně žádá o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 300 Kč dle článku 4.2 dané smlouvy vzniklé sazbou 0,1 % denně z této dlužné jistiny 15 000 Kč za dobu od 3. 10. 2023 do 14. 6. 2025.2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně.4. Z výpisu z účtu z č. l. 25 - 32 bylo jednotlivě prokázáno čerpání úvěru v době od 30. 3. 2023 do 27. 5. 2023 ve výši 2 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 4 000 Kč, 2 000 Kč, tedy celkem v částce 15 000 Kč.5. Zesplatněním ze dne 29. 9. 2023 došlo ze strany žalobkyně k prohlášení daného úvěru za splatný ke dni 29. 9. 2023.6. Z výpisu z bankovního účtu žalované (na který byl i čerpán úvěr) z č. l. 33 – 43 se podávají transakce za období od prosince 2022 do února 2023, tj. až do období blízké uzavření dané úvěrové smlouvy. Za období prosince 2022, ledna a února 2023 se podává příjem z výplaty rodičovského příspěvku ve výši 7 986 Kč, je zde též patrné vyplácení příspěvku na dítě i placení sankčního úroku „, právnická osoba, “.7. Z kopie občanského průkazu a zdravotního průkazu žalované vyplynulo, že žalobkyně měla takové doklady k dispozici.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Doklady, které žalobkyně měla k dispozici, tj. výpisy z bankovního účtu žalované, zakládají podezření na nepříznivou finanční situaci žalované, kdy tato měla přinejmenším jedno dítě odkázané výživou a minimální příjem necelých 8 000 Kč měsíčně, přičemž skutečně výdaje žalované v zásadě nebyly doloženy, resp. ani tvrzeny. Žalovaná přitom usilovala u žalobkyně o zadlužení s tím, že je ochotna akceptovat otřesně nemravné podmínky, kdy byl sjednán úrok 480 % ročně (tj. 40 % měsíčně). Pokud by žalobkyně chtěla žalované řádně poskytnout spotřebitelský úvěr, musela by mít objektivně a přesně podložené veškeré její výdaje, které by žalované umožňovaly při jejím velmi nízkému přijmu úvěr splatit, což se nestalo. Povinnost posoudit úvěruschopnost je přitom objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem o tom, že úvěr splatí. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná žádnou úhradu nenamítla a z obsahu spisu se nepodává.19. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponovala částkou 15 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalované vrátit uvedenou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení přirostlých úroků spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že s ohledem na obdobnou míru procesního úspěchu obou účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich.