4 C 203/2025-60 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 21. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 25.162 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , jako původní věřitel, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, žalovaný se zavázal spolu s dlužnou jistinou zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 29.962 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19.897 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.856 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 2.856 Kč, poslední splátka byla stanovena na 20. 5. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 6. 2023. Ke dni 20. 5. 2025 výše dlužné jistiny činila částku 16.230,56 Kč a dlužný poplatek částku 8.931,44 Kč, od 21. 5. 2023 se úročí neuhrazená jistina ve výši 16.230,56 Kč dále úrokem ve výši 15 % ročně. Od uzavření smlouvy od postoupení žalovaný uhradil celkem částku 34.800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, žalobci, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 48.628,44 Kč, kdy součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25.162 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16.230,56 Kč a dlužného poplatku ve výši 8.931,44 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4.186,43 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16.230,56 Kč od 21. 5. 2023 do 27. 1. 2025), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.186,43 Kč (zákonný úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16.230,56 Kč od 21. 5. 2023 do 27. 1. 2025), úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16.230,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16.230,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobce poslal žalovanému předžalobní výzvu.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 27.253 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 19.897 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 5.856 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 2.760 Kč a částka za flexibilní splácení činí 3.096 Kč, a dále volitelné doplňkové pojištění, jež činí za sjednanou dobu pojištění částku ve výši 2.709 Kč, a to v měsíčních splátkách o počtu 21 splátek ve výši 2.856 Kč. Celková dlužná částka činí 51.397 Kč, úroková sazba činí 62,10 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 90,51 %. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne 16. 4. 2025 má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podání návrhu a informována o postoupení pohledávek.4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech, v kartě žádosti o úvěr ze dne , datum, je uveden doložený příjem žalovaného starobní důchod, tedy žádný příjem ze zaměstnání, nejsou tvrzeny žádné další příjmy domácnosti, pouze jeden zdroj příjmu, žalovaný tedy žije s příjmem pod hranicí minimální mzdy. Žalovaný uvádí že je rozvedený, účelem úvěru jsou neočekávané výdaje, žije na ubytovně, měsíční výdaje uvádí zjevně podhodnocenou částku 3.000 Kč, kdy lze mít za obecně známou skutečnost, že již jen náklady na bydlení překračují tuto částku. Žalovaný současně uvedl, že nemá žádné externí či interní splátky, má kreditní kartu, přičemž z interní činnosti soudu bylo prokázáno tvrzení o neexistenci externích splátek jako nepravdivé, za žalovaným jsou evidovány exekuční řízení od roku 2011, povinností poskytovatele úvěru je před jeho poskytnutí toto řádně prověřit a nespoléhat pouze na tvrzení potenciálního dlužníka. Soud tudíž nemá za to, že byla podrobně zkoumána výdajová a příjmová situace potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyl objektivně doložen dostatečný použitelný příjem ani výdaje, k žalobě nebylo doloženo (ani v kartě tvrzeno) vyhledání žalovaného v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaný uspokojoval své potřeby, jaké již hradil splátky, jakou výši činily výdaje na bydlení a výživu.5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace žalovaného coby potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem (resp. původním věřitelem) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschop