4 C 226/2025-62 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14.830 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 73.180 Kč, se splatností 9. 3. 2025, úvěr byl poskytnut v platbách dne 9. 3. 2023 částka 14.830 Kč, dne 19. 4. 2023 částka 14.830 Kč, dne 3. 6. 2023 částka 1.480 Kč, dne 17. 6. 2023 částka 8.100 Kč, dne 4. 7. 223 částka 1.480 Kč, dne 19. 7. 2023 částka 14.830 Kč, dne 21. 9. 2023 částka 2.800 Kč, dne 18. 10. 2023 částka 14.000 Kč, dne 21. 10. 2023 částka 830 Kč. Úvěr byl poskytnut, zcela nebyl žalovaným vrácen, ke dni podání návrhu uhradil žalobci 58.350 Kč. Předmětem žalobního návrhu je částka nesplacené jistiny ve výši 14.830 Kč, splatná k 21. 1. 2024 s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Pohledávka byla žalobcem nabyta řetězcem pohledávek, kdy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, nabyla pohledávku od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , jež nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, od původního věřitele společnosti , právnická osoba, . Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 2. 6. 2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jim předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr), s úvěrovým limitem 14.830 Kč, dobou trvání smlouvy 24 měsíců, roční úrokovou sazbou 457,50 ‚%, výší úroku 1,25 % denně, RPSN 4660,63 %. Potvrzeními o provedené platbě , jméno FO, bylo prokázáno opakované čerpání úvěru žalovaným, a to dne 9. 3. 2023 částka 14.830 Kč, dne 19. 4. 2023 částka 14.830 Kč, dne 3. 6. 2023 částka 1.480 Kč, dne 17. 6. 2023 částka 8.100 Kč, dne 4. 7. 2023 částka 1.480 Kč, dne 19. 7. 2023 částka 14.830 Kč, dne 21. 9. 2023 částka 2.800 Kč, dne 18. 10. 223 částka 14.000 Kč, dne 21. 10. 2023 částka 830 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, ., coby postupníkem a původním věřitelem, coby postupitelem, z , datum, , a ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobcem coby postupníkem a společností De Vries, a. s. coby postupitelem, ze dne , datum, , má soud za prokázaný řetězec postoupení pohledávek za žalovaným na žalobce, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele z 2. 6. 2025. Dle výzvy k úhradě z 2. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ze sdělení , právnická osoba, ., byl žalovaný v období od 9. 3. 2023 do 31. 10. 2023 majitelem účtu č. , č. účtu, .4. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. Žalobce k uvedenému doložil pouze čestné prohlášení žalovaného s tvrzením, že je svobodný, bez závislé osoby, čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 36.600 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4.000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 7.000 Kč.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.7. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Soud má za to, že nebylo prokázáno, že by původní věřitel provedl lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků, nebyly přiměřeně doloženy příjmy ani výdaje žalovaného, původní věřitel tak neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku v celkové výši 73.180 Kč skutečně obdržel převodem na účet, uhradil pouze 58.350 Kč, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 14.830 Kč, proto soud vyhověl ohledně zaplacení této částky spolu s úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2.615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14.830 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.