4 C 238/2025-35 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 35.864,66 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v původní výši 35.000 Kč. Následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 27.171,36 Kč, který měl být splacen nejpozději 24. 2. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, poskytnuté peněžité prostředky do data splatnosti nevrátil. Žalovaný se zavázal uhradit smluvní úrok 8.693,30 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 35.864,66 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru 27.171,36 Kč, smluvního úroku 8.693,30 Kč, nejpozději splatných k 24. 2. 2025. Žalobce úvěr vyplatil dne , datum, převodem na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 15. 3. 2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.3. Z předložených důkazů vyplývá, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , úvěr byl uzavřen jako spotřebitelský, neúčelový, splatný ve splátkách, celková částka byla žalovanému vyplacena na účet. Původní věřitel poskytl žalovanému částku 35.000 Kč dne , datum, , ten se zavázal částku vrátit ve 12 splátkách po 4.970,15 Kč, úroková sazba činila 112 %, celková výše úvěru činila 59.641,80 Kč, RPSN 191,8 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, žalovanému bylo postoupení sděleno spolu s předžalobní výzvou dne 15. 3. 2025.4. V žalobě nebylo tvrzeno, že by původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, soudu rovněž nebylo tvrzeno, ani nebyly doloženy důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, vyhledání registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného coby potenciálního dlužníka.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené listiny 27.171,36 Kč, soud pak nemá za důvodný nárok na částce 8.693,30 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 35.864,66 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně.6. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti nedoložil ničeho, soud tak nemá za řádně hodnocené výdaje žalovaného či eventuální předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 35.000 Kč skutečně obdržel, vrátil je však jen z části, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 27.171,36 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvy o postoupení pohledávek.13. Z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.). Proto byla žaloba ve zbytku jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.)14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, kdy žalobce byl úspěšný částce 27. 171,36 Kč, neúspěšný v částce 12.018,39 Kč, přísluší mu náhrada nákladů řízení ve výši 38,66 %. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 700 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 a. t.), tj. 2.100 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 a. t.), tj. 300 Kč, 21 % DPH, tj. 504 Kč, zaplacený soudní poplatek 1.435 Kč, celkem 4.339 Kč. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 1.677 Kč, což je 38,66 % vzniklých nákladů, které je žalovaný povinen uhra