12 C 260/2025-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 12.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 20.000 Kč, pohledávka z této smlouvy byla následně postoupena žalobci. Žalobce požaduje v rámci tohoto řízení po žalovaném částku ve výši 12.000 Kč představující smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně za období 90 dnů, počítaných ode dne , datum, , tj. den následující po dni splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení, dále žalobce požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení v odpovídající výši z této částky, kdy elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu ve , adresa, č. j. EPR , sp. zn., bylo rozhodnuto o zbytku nároku žalobce.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . O vyplacení této částky byl také doložen doklad.4. Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. EPR , sp. zn., bylo zjištěno, že tímto byla žalovanému uložena povinnosti zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení.5. Dále byla soudu předložena úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne , datum, , doklad o výplatě částky 20.000 Kč žalovanému a smlouva o postoupení pohledávek, kdy žalobce uvedl, že pohledávku v celkové výši 12.000 Kč z titulu neuhrazených pravidelných měsíčních splátek úvěru postoupil dne , datum, původní věřitel na žalobce na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a předávacího protokolu č. , hodnota, k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, .6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Posouzením úvěruschopnosti se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. V daném případě přes vydaný elektronický rozkaz soud má pochyby o platném uzavření smlouvy, kdy nebylo doloženo, že by byla prověřena řádně úvěruschopnost žalovaného. Každopádně sám žalobce tvrdí, že mu byla postoupena pohledávka ve výši 12.000 Kč, přisouzeno mu bylo 20.000 Kč, tedy nárok z bezdůvodného obohacení vzniklého vyplacením částky 20.000 Kč žalovanému byl již přisouzen (ač bylo postoupeno pouze 12.000 Kč), ve zbytku pak soud neshledal nárok žalobce touto žalobou uplatněný za důvodný.11. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšný žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.