14 C 225/2025-68 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 12 184,27 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , po posouzení schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet, uzavřel s žalovaným v rámci vedeného běžné účtu pro žalovaného dne , datum, kontokorentní úvěr , název služby, , úvěrový limit byl stanoven částkou 10 000 Kč s tím, že na běžném účtu bude kreditní zůstatek , a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180-ti dnů čerpání , název produktu, a dále, že na běžném účtu bude minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. žalovaný porušil svoje závazky ze smlouvy, banka využila svého oprávnění a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13 928,98 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku s účinností ke dni 25. 3. 2024 zesplatnil. Banka následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne 19. 9. 2024 na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 5 000 Kč. Žalovaná částka 12 184,27 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 10 384,27 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 800 Kč.Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne , datum, a ze smlouvy o bankovních produktech a službách vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost , právnická osoba, ., zavázala poskytnout žalovanému flexikredit ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet dle smlouvy. RPSN byla stanovena sazbou 28,66 %, zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 21,99 % ročně. Žalovaný průběžně flexikredit čerpal tak, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Dopisem ze dne 27. 3. 2024 původní věřitel úvěr s účinností ke dni 25. 3. 2024 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, společnost , právnická osoba, . postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 30. 9. 2024.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit do výši 10 000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl následně řádně postoupen žalobkyni. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 877,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 184,27 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí věci a předžalobní upomínku, z částky 400 Kč za podání žaloby a z částky 1 620 Kč za jeden úkon v § 11 odst. 1 a. t. (účast u jednání soudu dne 19. 1. 2026) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 370 Kč ve výši 707,70 Kč. Úkon za písemné podání ve věci samé ze dne 2. 10. 2025 přiznán nebyl, neboť tyto skutečnosti a předložené důkazy měla žalobkyně tvrdit a označit již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.