ECLI: ECLI:CZ:OSZN:2026:26.C.7.2026.1 Datum: 2026-05-20 Předmět: 32 452 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2935 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/216 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb. bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěrupostoupení pohledávky
O co šlo: 32 452 Kč s příslušenstvím (§ 2935 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/216 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb.)
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vůči žalované zaplacení částky 32 452 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy ze dne , datum, .2. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení částečně zastaveno co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 570,26 Kč s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne , datum, z důvodu administrativní chyby žalobkyně.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, kapitalizovaný úrok ve výši 23 372 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 414 Kč v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 172 Kč a poslední splátce ve výši 2 168 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena pátým kalendářním dnem po uzavření smlouvy.6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná informovala předchůdkyni žalobkyně o tom, že má pravidelný příjem ve výši 38 912 Kč měsíčně, což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy ze dne , datum, a výplatních pásek za 6/2021 a 7/2021, a dále že odhadované výdaje žalované činí 4 000 Kč měsíčně.7. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 78 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, kapitalizovaný úrok ve výši 67 731 Kč a poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 6 135 Kč a poslední splátce ve výši 6 126 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena pátým kalendářním dnem po uzavření smlouvy.8. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná informovala předchůdkyni žalobkyně o tom, že má pravidelný příjem ve výši 31 127 Kč měsíčně, což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy ze dne , datum, a výplatních pásek za 12/2021 a 1/2022, a dále že odhadované výdaje žalované činí 3 000 Kč měsíčně.9. Z výplatní pásky za 12/21 soud zjistil, že žalovaná měla v prosinci 2021 příjem ve výši 40 095 Kč měsíčně.10. Z výplatní pásky za 1/22 soud zjistil, že žalovaná měla v lednu 2022 příjem ve výši 22 159 Kč měsíčně.11. Z tabulky umoření soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované úvěr č. , hodnota, ve výši 78 000 Kč dne , datum, , přičemž žalovaná vrátila na tento dluh celkem částku 124 700 Kč. Dále soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované úvěr č. , hodnota, ve výši 30 000 Kč dne , datum, , přičemž žalovaná vrátila na tento dluh celkem částku 55 235 Kč.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , a smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , na žalobkyni.13. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ve vztahu k úvěrům č. , hodnota, a č. , hodnota, před podáním žaloby k úhradě zbývající dlužné částky.14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci.15. Co do závěru o skutkovém stavu věci soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.16. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:17. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.18. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala příjmy a výdaje žalované, přičemž žalobkyní předložené dvě zákaznické karty a dvě výplatní pásky jsou v tomto směru zcela nedostatečné. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 20. 5. 2026 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.19. V řízení dále bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v případě úvěru č. , hodnota, částku ve výši 78 000 Kč, přičemž žalovaná dosud na tento dluh uhradila částku 124 700 Kč, tedy uhradila více, než jí předchůdkyně žalobkyně poskytla. Předchůdkyně žalobkyně dále poskytla žalované v případě úvěru č. , hodnota, částku ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná dosud na tento dluh uhradila částku 55 235 Kč, tedy uhradila více, než jí předchůdkyně žalobkyně poskytla. Žalobkyni proto nevzniklo ani právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 odst. 2 o.z.20. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla sice v řízení plně úspěšná, nicméně jí žádné náklady řízení nevznikly.