4 C 293/2025-33 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2025 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky v celkové výši 15 089 Kč spolu a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15 089 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o zápůjčce na použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek , webové stránky, . Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Na základě této smlouvy byly žalobcem žalovanému poskytnuty na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 500 Kč, zápůjčka byla splatná ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky 22. 4. 2024. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Žalobce žalovanému účtoval účelně vynaložené náklady ve výši 290 Kč, poplatek za upomínku po 500 Kč, celkem náklady ve výši 2 460 Kč. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 23. 4. 2024 do 27. 8. 2025 činila 7 365 Kč. Do dne podání návrhu žalovaný uhradil pouze 16.076 Kč, jež byla započtena na smluvní pokutu a část poplatku, zbývající část činí 15 089 Kč. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.2. Podáním z 15. 10. 2025 žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že skutková tvrzení doplňovat nebude, žádá po žalovaném vrácení bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši.3. Žalovaný při jednání soudu dne 14. 1. 2026 uvedl, že od žalobce skutečně obdržel částku 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce. Současně uvedl, že pokud žalobce uvádí, že bylo ze strany žalovaného uhrazeno 16 076 Kč, tak on má za to, že celkem zaplatil částku 32 750 Kč na dluh. Půjčku si potřeboval vzít na svatbu, několikrát prodloužil termín splatnosti splátky, za každé prodloužení zaplatil 3 750 Kč. Navrhl zamítnutí návrhu.4. Ze smlouvy o zápůjčce z , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, bylo prokázáno, že obsahem je vymezení práv a povinností účastníků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky, označené jako bezúčelové a bezhotovostní v celkové výši 15 000 Kč, žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit částku převodem na účet žalobce včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky 6 500 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal vrátit ve třech splátkách po 7 100 Kč. Podle čl. II. předložené smlouvy se pro případ prodlení zavázal žalovaný žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, v případě žádosti o prodloužení splatnosti o 30 dní činí poplatek 25 % z aktuálně dlužné jistiny. Z výpisu z bankovního účtu žalobce bylo prokázáno, že dne , datum, byla odeslána platba ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , u platby je uveden jako variabilní symbol rodné číslo žalovaného. Oznámením z 18. 4. 2024 byl úvěr zesplatněn. Písemnými upomínkami z 19. 3. 2024, 10. 5. 2024, 27. 4. 2024, 30. 3. 2024 a písemnou předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobce z 1. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechal-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, že bylo provedeno šetření v příslušných registrech a s jakým výsledkem, nebyly doloženy žádné výplatní pásky žalovaného a další potřebné doklady prokazující bez důvodných pochybností majetkovou situaci žalovaného. Postup ověřování úvěruschopnosti, který by mohl být hodnocen tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, ani nebyl přes poučení náležitě žalobcem tvrzen. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Nelze učinit jiný závěr, než že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná pro rozpor se zákonem.12. Z obsahu listin však vyplývá, a žalovaný to rovněž potvrdil, že žalovaný finanční částku ve výši 15 000 Kč skutečně obdržel převodem na účet, na straně žalovaného tak nastalo bezdůvodné obohacení z neplatně uzavřené smlouvy. Žalobce pak uvedl, že žalovaný vrátil částku ve výši 16 076 Kč (kdy sám žalovaný tvrdil, leč nedoložil úhradu ještě vyšší celkové částky ve výši 32 750 Kč vzhledem k uhrazení poplatku za prodloužení termínu splatnosti), žalovaný tedy zaplatil více než obdržel, jeho závazek zanikl splněním. Vzhledem k uvedeném soud žalobu zamítl v celém rozsahu (výrok I.).13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, žalovaný však žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II.).