10 C 268/2020-37 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se proti žalované domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 7. 2020 zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že dne 31. 8. 2015 došlo mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala za sjednaných podmínek poskytnutou půjčku zaplatit s úrokem ve výši 840 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 174 Kč. Protože půjčku žalovaná řádně nesplácela, když naposledy uhradila platbu dne 15. 3. 2016, vzniklo tak věřiteli právo na zaplacení zbývající dosud neuhrazené částky, která činí na dlužné jistině částku 6 000 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 1 986,20 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost částku 683,80 Kč, na poplatku za životní pojištění částku 144 Kč a dále žalobkyně požaduje k úhradě příslušenství dlužné pohledávky, tedy obchodní úrok a úrok z prodlení. Aktivně legitimovaným účastníkem ve věci je žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná dosud žalobkyni neuhradila na dluh ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy k zaplacení. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se neomluvila, ač k němu byla řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Provedeným řízením má soud za prokázané, že mezi žalovanou a původním věřitelem [příjmení] [jméno] [příjmení] byla dne 31. 8. 2015 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalovaná nesplnila svůj závazek ze smlouvy a poskytnutý úvěr ve výši 6 000 Kč spolu s poplatkem za hotovostní inkaso splátek a poplatkem ve výši 1 986,20 Kč, poplatkem za životní pojištění ve výši 144 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 683,80 Kč podle smlouvy o úvěru a smluvních podmínek nevrátila. Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dlužné částky, je povinna zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž za období od 18. 10. 2016 do 6. 12. 2019 tyto žalobkyně kapitalizovala na částku 1 536,21 Kč. Dále vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, přičemž za období od 11. 10. 2016 do 6. 12. 2019 tento žalobkyně kapitalizovala na částku 4 554,24 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené podle § 1879 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 814 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.