10 C 10/2021-36 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se po žalovaném domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 9. 2020 zaplacení žalované výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání soudu, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání taktéž neomluvili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 16. 6. 2020 cestoval tramvají – linkou 18, tj. vozidlem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, kdy se však na výzvu kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem. V návaznosti na toto porušení povinností cestujícího, resp. přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek žalobkyně, žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a též přirážky ve výši 1 500 Kč, to vše splatné v den přepravní kontroly. Žalovaný však uvedenou částku žalobkyni neuhradil a svůj dluh nevyrovnal ani v reakci na předžalobní upomínku ze dne 25. 8. 2020. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl, když žalovaný fakticky uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ovšem žalovaný se při jízdě MHD provozovanou žalobkyní (tramvají linky 18) neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu podle platného tarifu žalobkyně byla k jízdnému ve výši 24 Kč vyúčtována zvláštní přirážka ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Žalovaný celkovou částku 1 524 Kč žalobkyni dosud neuhradil, a proto soud rozhodl, že je povinen žalobkyni zaplatit tuto částku spolu se zákonnými úroky z prodlení (nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Náklady za právní zastoupení soud přiznal ve snížené výši podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) s přihlédnutím ke skutečnosti, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru, právní zástupce žalobkyni zastupuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a jedná se o zaplacení částky do 50 000 Kč Náklady žalobkyně tak činí soudní poplatek 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a 4 a. t., paušální režie po 100 Kč za každý z uvedených tří úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada 21% DPH ve výši 189 Kč; celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.