10 C 267/2020-44 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 7. 2020 zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že dne 6. 7. 2016 došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal za sjednaných podmínek poskytnutou půjčku zaplatit s úrokem ve výši 840 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Protože půjčku žalovaný řádně nesplácel, když naposledy uhradil platbu dne 25. 9. 2018, vzniklo tak věřiteli právo na zaplacení zbývající dosud neuhrazené částky, která činí na dlužné jistině částku 2 903,36 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 866,64 Kč a dále žalobkyně požaduje k úhradě příslušenství dlužné pohledávky, tedy obchodní úrok a úrok z prodlení. Aktivně legitimovaným účastníkem ve věci je žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Žalovaný dosud žalobkyni neuhradil na dluh ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy k zaplacení. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Provedeným řízením má soud za prokázané, že mezi žalovaným a původním věřitelem [příjmení] [jméno] [příjmení] byla dne 6. 7. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalovaný nesplnil svůj závazek ze smlouvy a poskytnutý úvěr ve výši 2 903,36 Kč spolu s poplatkem za hotovostní inkaso splátek a poplatkem ve výši 866,64 Kč podle smlouvy o úvěru a smluvních podmínek nevrátil. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky, je povinen zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. z částky 2 903,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž za období od 25. 8. 2017 do 29. 11. 2019 tyto žalobkyně kapitalizovala na částku 536,91 Kč. Dále vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 2 903,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, přičemž za období od 18. 8. 2017 do 29. 11. 2019 tento žalobkyně kapitalizovala na částku 1 595,44 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené podle § 1879 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 814 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.