10 C 287/2020-34 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu. Podle čl. 18 odst. 2 [nařízení EP] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ [anonymizována tři slova]“), smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Na případ soud aplikoval český právní řád s ohledem na čl. 6 odst. 2 nařízení [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ([anonymizována dvě slova]), neboť mezi stranami proběhla volba práva. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu„ o zápůjčce“, a to s právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč. Protože žalovaný zápůjčku do dne [datum] nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy k zaplacení, žalobkyně se obrátila se svým nárokem k soudu, přičemž pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně. Po provedeném řízení a právním zhodnocení věci má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne [datum] podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný nesplnil povinnosti pro ni ze smlouvy vyplývající, je tak povinna žalobkyni zaplatit 6 000 Kč spolu s 8,05 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 28. 6. 2015 do zaplacení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimaci ve věci žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou podle § 1879 o. z. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby žalovaného o zaplacení písemně upomínala prostřednictvím svého právního zástupce. Náklady za právní zastoupení soud přiznal ve snížené výši podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) s přihlédnutím ke skutečnosti, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru, právní zástupce žalobkyni zastupuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a zároveň se jedná o zaplacení částky do 50 000 Kč Náklady žalobkyně tak činí soudní poplatek 400 Kč, 3 úkony právní pomoci po 200 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu k zaplacení podle § 14b odst. 1 a. t., 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč, tj. celkem náklady řízení 1 489 Kč. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.