13 C 247/2021-25 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 510Kč spolu s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaný se dne [datum] přihlásil jako poplatník televizního poplatku, čímž mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši stanovené zákonem. Žalovaný však tuto svoji povinnost v období od [číslo] do [číslo] neplnil, v žádném z uvedených měsíců neuhradil televizní poplatek ve výši 135 Kč, celkový součet nedoplatků dosáhl částky 3 510 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný, přestože se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence poplatníků televizních poplatků, v období od [číslo] do [číslo] neplatil zákonem stanovenou výši televizních poplatků. 5. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 6. Podle § 3 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Podle § 5 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 8. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 9. Podle § 7 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. 10. Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 11. Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po právním posouzení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podaná důvodně. Žalovaný na základě toho, že se jako vlastník televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků televizních poplatků, byl povinen hradit zákonem stanovenou výši poplatku 135 Kč měsíčně. Žalovaný ve lhůtě splatnosti poplatkovou povinnost za měsíce [číslo] – [číslo] nesplnil, byť k tomu byl žalobkyní ze zákona vyzván, a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč jako dlužné poplatky po 135 Kč měsíčně za uvedené období a kapitalizovaný úrok z jednotlivých dlužných částek poplatků za období od počátku prodlení se zaplacením každého poplatku do [datum] (den podání žaloby) v celkové výši 623,99 Kč. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, která úspěch neměla. Náklady řízení ve výši 600 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za dva úkony à 100 Kč (žaloba a předžalobní upomínka). Odměnu za právní zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, jelikož žalobkyně je veřejnoprávní institucí a lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Náhradu nákladů za právní zastoupení nelze v takovémto případě aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus (srov. nález Ústavního soudu [ústavní nález] ze dne [datum]). Současně však nemohl soud přehlédnout závěry vyslovené Ústavním soudem ČR v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] Ústavní soud zde dovodil, že za ústavně konformní je nutno pokládat takový postup civilních soudů, při němž v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem přiznaly paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, přiznávají, pokud je to nutné pro naplnění rovnosti účastníků řízení, tuto paušální náhradu coby náhradu hotových výdajů podle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není. I když je zastoupení advokátem v tomto řízení neúčelné, neznamená to, že by s úkony představovanými převzetím věci, vyhotovením a zasláním předžalobní výzvy či žaloby (návrhu na vydání EPR) nebyly spojeny jakékoliv náklady. I tyto rutinní a stále se opakující úkony zjevně přináší hotové výdaje za kancelářské potřeby či poštovné (srov. též usnesení Krajského soudu v [obec], [pobočka], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Proto soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za dva úkony po 100 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 15. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).