6 C 104/2021-62 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 485,05 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba], anebo [právnická osoba]), sídlem [adresa] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne 5. 2. 2014 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [název úvěru] k tomuto běžnému účtu (dále jen„ Smlouva“). V souladu se Smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [název úvěru] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9 485,05 Kč převedla dne 5. 11. 2018 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku ve výši 9 485,05 Kč na zvláštní úvěrový účet banka žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne 12. 3. 2019 zesplatnila k témuž dni a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 9 485,05 Kč. Jistina se nadále úročila úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně dle aktuálně platného úrokového lístku. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě, tj. 21. 11. 2020 požaduje žalobkyně také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy vč. příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, a to s účinností ke dni 20. 11. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 10. 12. 2020 a ke dni postoupení pohledávka činila částku 10 629,31 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 9 485,05 Kč a splatného úroku z prodlení ve výši 1 144,26 Kč. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobkyni jako novému věřiteli. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván předžalobní výzvou zaslanou žalovanému dne 10. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní vzal soud za zjištěný a prokázaný na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 5. 2. 2014, dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách (dále jen„ Dispozice“), všeobecných produktových podmínek banky (dále jen„ Podmínky“), základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru (dále jen„ Produktové podmínky“), sazebníku poplatků, úrokového lístku, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020 včetně podacího lístku, oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 12. 3. 2019, výpisu z úvěrového účtu ze dne 19. 11. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2021 včetně podacího lístku. Soud má za prokázané, že žalobkyně se zavázala na základě smlouvy ze dne 5. 2. 2014 žalovanému poskytnout úvěrový rámec až do výše 5 000 Kč, přičemž úvěr byl čerpán kreditní kartou žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice, Produktové podmínky a Podmínky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit i úroky z vyčerpané a dosud nesplacené jistiny a v případě nepovoleného debetního zůstatku se úroková sazba navyšovala, a to na výši uveřejněnou v úrokovém lístku (ke dni sepsání dispozic činila 29 % ročně). Banka úvěr zesplatnila ke dni 12. 3. 2019, a to v důsledku opakovaného porušení smluvních ujednání ze strany žalovaného ve formě nepovoleného přečerpání úvěru. Ke dni zesplatnění činil dluh částku 9 485,05 Kč, přičemž jistina byla dále úročena úrokem ve výši 29 % ročně. S účinností ke dni 20. 11. 2020 byla pohledávka banky za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pohledávky pohledávka žalovaného činila částku 10 629,31 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 9 485,05 Kč, splatného úroku z prodlení ve výši 1 144,26 Kč. Žalovaný na dluh dále ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2021. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat vedle dlužné jistiny i smluvní úrok ve výši 29 % ročně. Žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, a to v souladu s ust. § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaného žalobkyní ze zesplatněné jistiny ve výši 9 485,05 Kč za období od 13. 3. 2019 do zaplacení, tedy až ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně dluh zesplatnila, přičemž za období od 13. 3. 2019 do 20. 11. 2020 žalobkyně tento kapitalizovala na částku 1 144,26 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 189 Kč. 6. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně tentýž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. se jedná o věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. EPR [číslo], EPR [číslo], EPR [číslo], apod.). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.