6 C 142/2021-41 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 17 445 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 076,14 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 228,91 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 398,89 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 228,91 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 27. 8. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovaná téhož dne v hotovosti převzala částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále se zavázala uhradit poplatek za životní pojištění ve výši 406 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 26 506 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 6. 10. 2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na tento dluh vůči žalobkyni uhradila pouze částku 9 061 Kč. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba] společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno. Žalovaná na výše uvedený dluh v celkové výši 17 445 Kč žalobkyni nic nezaplatila, ačkoliv byla k tomu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 27. 8. 2015 a karty zákazníka, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 506 Kč, tj. celkem částku 26 506 Kč v 58 týdenních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky. V čl. 1 smluvních podmínek bylo sjednáno, že v případě sjednání úhrady dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % ročně. V případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Podle čl. 8 smluvních podmínek v případě prodlení se zaplacením některé ze splátek, bylo sjednáno právo požadovat zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala, soud zjistil, že žalovaná dosud na dluh uhradila částku 9 061 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021 byla žalovaná s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzvána k zaplacení dlužné částky žalobkyni. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela dne 27. 8. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě došlo k přenechání peněz v hotovosti žalované, kdy žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku 15 000 Kč spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Marným uplynutím dohodnuté doby splatnosti jednotlivých týdenních splátek se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením celého dosud nesplaceného dluhu. Na dluh bylo žalovanou doposud zaplaceno celkem 9 061 Kč, k úhradě tak zbývá částka 17 445 Kč. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaná nijak neodporovala. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná na tento dluh v celkové výši 17 445 Kč žalobkyni dále nic nezaplatila, přestože byla k tomu žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně došlo k uzavření nikoliv smlouvy o půjčce, ale smlouvy o úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr, s jehož zaplacením se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná se dostala se zaplacením celé dlužné částky dnem následujícím po splatnosti poslední splátky, tj. dne 7. 10. 2016. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Vedle nároku na zaplacení jistiny a souhrnného poplatku vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení a dále úroku z prodlení v zákonné výši, tj. v sazbě 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019, tj. ode dne následujícího po účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, do zaplacení, a to podle ust. § 1970 odst. 1 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v této části vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. Naproti tomu výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta v části kapitalizovaného úroku ve výši 10 076,14 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 13 228,91 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 46,56 Kč. Pokud se žalobkyně domáhala přiznání úroku uvedeného v tomto odstavci, požadovala jej v rozporu s článkem 1.2 smluvních podmínek, kde bylo sjednáno, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena. Výrokem II. tohoto rozsudku byla proto žaloba zamítnuta ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 10 076,14 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 13 228,91 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Dále byla žaloba zamítnuta v části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 46,56 Kč, což odpovídá rozdílu mezi kapitalizovaným úrokem z prodlení požadovaným žalobkyní ve výši 3 398,89 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení, k jehož zaplacení byla žalovaná zavázána výrokem I. tohoto rozsudku. Po provedení přepočtu požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení bylo totiž zjištěno, že kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý sazbou 8,05 % ročně z částky 13 228,91 Kč od 14. 10. 2016 do 6. 12. 2019 činí 3 352,33 Kč. Protože závěr o tom, že žalobkyně v části požadovaného příslušenství nemá na jeho zaplacení nárok, vyplývá z předložených listin, je podle soudu odůvodněný závěr, že žalobkyně sice splnila svoji důkazní povinnost, ale z předložených listin vyplývá, že žalobkyně na zaplacení požadovaného příslušenství (zčásti) nemá nárok, což bylo také důvodem, proč byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku v této části zamítnuta. Z těchto důvodů má soud za to, že byly zachovány podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání, neboť soud nebyl povinen žalobkyni poučovat o její povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní. 7. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř., když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci neúspěch pouze v poměrně nepatrné části. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 445 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 252 Kč. 8. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.