6 C 158/2021-31 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 8 251 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 286,81 Kč, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 5 404,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 915,67 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 404,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 3. 9. 2014 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovaná téhož dne v hotovosti převzala částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 541 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 27 541 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 460 Kč. Již ze smluvního ujednání vyplývá, že nejpozději měla být celková dlužná částka vrácena dne 28. 10. 2015. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 9. 7. 2018 Celkem bylo žalovanou do postoupení pohledávky uhrazeno 19 290 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 8 251 Kč (tato částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 404,93 Kč a dlužného poplatku ve výši 2 846,07 Kč) a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná dále na tento dluh již nic nezaplatila, ačkoliv byla k tomu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 14. 7. 2020. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 3. 9. 2014, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku, tabulky umoření a předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2021 včetně podacího lístku. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč se smluveným souhrnným poplatkem ve výši 12 541 Kč. Celková dlužná částka ve výši 27 541 Kč byla splatná v 60 týdenních splátkách. Žalovaná jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 12 541 Kč ve stanovené lhůtě splatnosti žalobkyni nezaplatila, když na tento svůj dluh vůči žalobkyni uhradila pouze částku 19 290 Kč. Žalovaná tomuto tvrzení žalobkyně nijak neodporovala. Nejpozději dne 29. 10. 2015, tj. dne následujícího po splatnosti poslední splátky se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dlužné jistiny tehdy ve výši 5 404,93 Kč a dlužného poplatku ve výši 2 846,07 Kč. Žalovaná dále na tento dluh žalobkyni již nic nezaplatila, přestože byla k tomu žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o zápůjčce, ale smlouvu o úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč za smluvený poplatek ve výši 12 541 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 27 541 Kč v 60 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se dostala do prodlení. Žalovaná se dostala se zaplacením celé dlužné částky dnem následujícím po splatnosti poslední splátky, která byla splatná dne 28. 10. 2015. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Vedle nároku na zaplacení jistiny a souhrnného poplatku v celkové výši 8 251 Kč vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 833,36 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 404,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to podle ust. § 1970 odst. 1 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Dále žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 571,10 Kč, vzniklého sazbou ve výši 19,98 % ročně z částky 5 404,93 Kč od 29. 10. 2015 do 20. 1. 2020, a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 5 404,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Soud proto žalobě v této části vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. Naproti tomu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta v části kapitalizovaného úroku ve výši 2 715,71 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 082,31 Kč. Po provedení přepočtu požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení soud zjistil, že kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý sazbou 8,05 % ročně z částky 5 404,93 Kč od 5. 11. 2015 do 20. 1. 2020 činí částku 1 833,36 Kč a nikoliv žalobkyní požadovanou částku ve výši 2 915,67 Kč. Po provedení přepočtu požadovaného kapitalizovaného úroku soud dále zjistil, že kapitalizovaný úrok vzniklý sazbou 19,98 % ročně z částky 5 404,93 Kč od 29. 10. 2015 do 20. 1. 2020 činí částku 4 571,10 Kč a nikoliv žalobkyní požadovanou částku ve výši 7 286,81 Kč. Protože závěr o tom, že žalobkyně v části požadovaného příslušenství nemá na jeho zaplacení nárok, vyplývá z předložených listin, je podle soudu odůvodněný závěr, že žalobkyně sice splnila svoji důkazní povinnost, ale z předložených listin vyplývá, že žalobkyně na zaplacení požadovaného příslušenství (zčásti) nemá nárok, což bylo také důvodem, proč byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku v této části zamítnuta. Z těchto důvodů má soud za to, že byly zachovány podmínky pro rozhodnutí soudu bez nařízení jednání, neboť soud nebyl povinen žalobkyni poučovat o její povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 189 Kč. 8. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.