6 C 181/2020-37 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 210 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 349,18 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 322,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 466,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 322,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 17. 12. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu s úrokem ve výši 1 540 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 19 140 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 26. 1. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 19. 11. 2019. Žalovaný na tento dluh vůči žalobkyni uhradil pouze částku 10 930 Kč. V důsledku fúze sloučení se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba] (dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], [právnická osoba]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 pak došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 8 210 Kč. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný na tento dluh žalobkyni nic nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 17. 12. 2015, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 11 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 140 Kč, tj. celkem částku 19 140 Kč v 58 týdenních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky. V čl. 1 smluvních podmínek bylo sjednáno, že v případě sjednání úhrady dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % ročně. V případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Podle čl. 8 smluvních podmínek v případě prodlení se zaplacením některé ze splátek, bylo sjednáno právo požadovat zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o zápůjčce, ale smlouvu o úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč za smluvený poplatek ve výši 8 140 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 19 140 Kč v 58 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se dostal do prodlení. Žalovaný se dostal se zaplacením celé dlužné částky dnem následujícím po splatnosti poslední splátky, která byla splatná dne 26. 1. 2017. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace v tomto sporu. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Vedle nároku na zaplacení jistiny a souhrnného poplatku v celkové výši 8 210 Kč vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 446,02 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 322,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to podle ust. § 1970 odst. 1 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Soud proto žalobě v této části vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 5. Naproti tomu výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta v části kapitalizovaného úroku ve výši 4 349,18 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 322,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 20,09 Kč. Pokud se žalobkyně domáhala přiznání úroku uvedeného v tomto odstavci, požadovala jej v rozporu s článkem 1.2 smluvních podmínek smlouvy o půjčce, kde bylo sjednáno, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena. Po provedení přepočtu požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení pak bylo zjištěno, že kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý sazbou 8,05 % ročně z částky 6 322,58 Kč od 3. 2. 2019 do 6. 12. 2019 činí 1 446,02 Kč. Výrokem II. tohoto rozsudku byla proto žaloba zamítnuta v části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 20,09 Kč, což odpovídá rozdílu mezi kapitalizovaným úrokem z prodlení požadovaným žalobkyní ve výši 1 466,11 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení, k jehož zaplacení byl žalovaný zavázán výrokem I. tohoto rozsudku. Dále byla žaloba zamítnuta ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 349,18 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 322,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Protože závěr o tom, že žalobkyně v části požadovaného příslušenství nemá na jeho zaplacení nárok, vyplývá z předložených listin, je podle soudu odůvodněný závěr, že žalobkyně sice splnila svoji důkazní povinnost, ale z předložených listin vyplývá, že žalobkyně na zaplacení požadovaného příslušenství (zčásti) nemá nárok, což bylo také důvodem, proč byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku v této části zamítnuta. Z těchto důvodů má soud za to, že byly zachovány podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání, neboť soud nebyl povinen žalobkyni poučovat o její povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 189 Kč. 7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.