6 C 219/2021-34 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 5. 2021 domáhala po žalovaných zaplacení částky 6 892 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaní dne 13. 8. 2020 fyzicky napadli [jméno] [příjmení], narozeného [datum], (dále jen„ poškozený“) čímž mu způsobili zranění, které si vyžádalo léčení. V příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví žalobkyně uhradila smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony, tj. náklady na ambulantní péči a náklady na dopravu v celkové výši 6 892 Kč. V souladu s ustanovením § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobkyně právo na náhradu nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění svým pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním třetích osob. Žalovaní na svůj dluh ničeho neuhradili, ačkoliv byli k tomu vyzváni výzvou ze dne 6. 1. 2021. 3. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předloženého oznámení Policie ČR o zranění osoby poškozeného ze dne 27. 9. 2020, trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 6. 10. 2020, výzvy k zaplacení náhrady nákladů ze dne 6. 1. 2021 a souvisejících doručenek. Soud má za prokázané, že žalovaní dne 13. 8. 2020 napadli poškozeného, čímž mu způsobili újmu na zdraví, která si vyžádala lékařské ošetření. Žalovaní byli za uvedené jednání odsouzeni výše uvedeným trestním příkazem. Žalobkyně dne 6. 10. 2020 vyúčtovala zdravotní péči k náhradě za léčení, kterou za poškozeného uhradila, a to ve výši 6 892 Kč. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne doručení výzvy, avšak marně, když žalovaní na svůj dluh vůči žalobkyni nic neuhradili, ačkoliv 1. žalovaný si výzvu převzal dne 11. 1. 2021 a 2. žalovaná si výzvu nepřevzala, ačkoliv jí byla dne 7. 1. 2021 uložena na poště k vyzvednutí. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaní způsobili poškozenému zdravotní újmu a v souvislosti se zdravotní újmou poškozeného vynaložila žalobkyně náklady za hrazené služby účastníka zdravotního pojištění, tj. poškozeného, částku ve výši 6 892 Kč. Žalobkyně má tedy na základě ust. § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění vůči žalovaným právo na náhradu těchto nákladů, s jejichž úhradou se dostali žalovaní do prodlení poté, co uplynula lhůta k zaplacení stanovená ve výzvě žalobkyně ze dne 6. 1. 2021, která byla 1. žalovanému doručena dne 11. 1. 2021 a 2. žalované doručena tzv. fikcí, tj. uplynutím desátého dne poté, co zásilka obsahující tuto výzvu byla uložena na poště a připravena k vyzvednutí (dle § 23 a 24 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v pl. znění). Dále vznikl v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni nárok na zaplacení žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, když dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě se žalovaní dostali do prodlení se zaplacením svého dluhu ve výši 6 892 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalovaným uložil povinnost zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím společně a nerozdílně, neboť žalovaní jsou v postavení solidárních dlužníků. 6. Protože předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžité pohledávky žalobkyně za dvěma žalovanými, kteří jsou solidárními dlužníky (zavázanými splnit dluh vůči žalobkyni společně a nerozdílně), jsou tito povinni nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení poměrně, neboť na straně žalovaných se nejedná o nerozlučné společenství. 7. Z rozhodovací praxe obecných soudů prezentované např. usneseními Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017 a ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3003/2014, či Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, č. j. 19 Co 440/2004, totiž vyplývá, že výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků. Nejde-li o tento druh společenství, je třeba o povinnosti každého z účastníků, kteří vystupují na téže straně a kterým je náhrada ukládána, rozhodnout samostatně podle pravidel, obsažených v § 142 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. Solidarita stran náhrady nákladů řízení přichází pojmově do úvahy pouze v případě nerozlučného společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, tedy v podobě tzv.„ pasivní solidarity dlužníků“. 8. Podle § 91 odst. 1 o. s. ř. je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe. Podle § 91 odst. 2 o. s. ř. jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Zda se jedná o samostatné společenství podle odst. 1 výše citovaného ustanovení, či o nerozlučné podle odst. 2 tohoto ustanovení, se posuzuje podle povahy předmětu řízení vyplývající z hmotného práva. 9. Citovaná zákonná ustanovení Nejvyšší soud ČR vyložil ve svém rozsudku ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, tak, že o nerozlučné společenství účastníků se jedná„ … tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi. Soudní praxe i právní teorie vychází z toho, že osoby zavázané k solidárnímu plnění jsou společníky samostatnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, roč. 2000 pod č. 90, Bureš J., Drápal L., Krčmář Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 398). … v případě peněžitého plnění se nejedná o plnění nedílné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006, in www.nsoud.cz)“. 10. Vycházejíc z výše uvedeného proto soud rozhodl výrokem II. a III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení poměrně, zde pak rovným dílem (každý z jedné poloviny). Soud proto s odkazem na výše uvedené rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, přičemž každý z žalovaných je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 11. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož je žalobkyně podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozena, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu v částce 400 Kč na žalované a soud proto výrokem IV. a V. rozhodl o povinnosti žalovaných soudní poplatek poměrně uhradit, když rovněž při rozhodování o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek zohlednil skutečnost, že se v případě žalovaných nejedná o tzv. nerozlučné společenství. 12. Žalovaní jsou povinni uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).