6 C 221/2021-28 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v pl. znění (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 10. 2016, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel na základě smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal splatit nejpozději 10. 11. 2016. Žalovaný však v termínu splatnosti úvěr nesplatil, a to ani z části. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 10. 2016, standardních informací o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, výpisu z úvěrového účtu, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021 včetně poštovního podacího lístku. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena dne 11. 10. 2016 částka 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů ode dne poskytnutí uvedené částky, tj. do 10. 11. 2016. Žalovaný však ničeho na tento svůj dluh neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2020. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2020. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vedle žalované jistiny vznikl žalobkyni nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, který je v souladu s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když dnem následujícím po splatnosti pohledávky, tj. dnem 11. 11. 2016, se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 (§ 1879 a násl. o. z.). Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.