6 C 3/2021-81 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 8. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 500 Kč s úrokem z prodlení z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku a smluvní pokuty ve výši 9 047,50 Kč. V návrhu, který doplnila vyjádřením ze dne 17. 2. 2021 a dne 17. 8. 2021, uvedla, že žalovaný uzavřel dne 22. 2. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 17 500 Kč. Žalovaná částka ve výši 17 500 Kč se skládá z neuhrazené jistiny úvěru po lhůtě splatnosti ve výši 15 000 Kč a úroku ve výši 2 500 Kč. Poplatků sjednaných v úvěrové smlouvě se žalobkyně v tomto řízení nedomáhá. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední měsíční splátky úvěru a smluvní pokuty podle čl. V smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 17 500 Kč za dobu od 23. 3. 2019 do 20. 8. 2020, tj. smluvní pokuty ve výši 9 047,50 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba], zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost [právnická osoba], která ji následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2020 žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2020, která byla žalovanému odeslána doporučeně na jeho poslední známou adresu, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 2. 2018 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Žalovaný se ve smlouvě zavázal na splacení úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 25 950 Kč. Jednotlivé splátky (dle předpisu splátek ke smlouvě o úvěru 13M) se žalovaný zavázal zaplatit v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 22. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny bylo v čl. V. odst. 4. smlouvy sjednáno právo věřitele požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Z čestného prohlášení ze dne 22. 2. 2018, potvrzení o výši příjmu, pracovní smlouvy ze dne 6. 9. 2017, dodatku k pracovní smlouvě [číslo] ze dne 18. 12. 2017, smlouvy o poskytnutí ubytování ze dne 12. 2. 2018, finanční analýzy a credit scoringu ze dne 22. 2. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Z notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka] ze dne 27. 9. 2018 má soud za prokázaný převod části závodu společnosti [právnická osoba], který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů, na společnost [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost [právnická osoba] Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalobkyni oznámeno oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2020 a podacího lístku má soud rovněž za prokázané, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně má pohledávku za žalovaným z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 2. 2018. Žalobkyní poskytnutý úvěr v celkové výši 15 000 Kč byl žalovaný povinen vrátit spolu s úrokem ve výši 4 200 Kč, tj. s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaný nijak neodporoval. Předmětná pohledávka byla nejprve převedena na společnost [právnická osoba] a dále byla postoupena na základě dvou smluv o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 26. 5. 2020 na žalobkyni. Vedle žalované jistiny ve výši 15 000 Kč a úroku ve výši 2500 Kč se proto žalobkyně domáhá po žalovaném v souladu s čl. V. odst. 4. smlouvy o úvěru zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 17 500 Kč za dobu od 23. 3. 2019 do 20. 8. 2020, tj. smluvní pokuty ve výši 9 047,50 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh žalobkyni nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván naposledy předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena ve smyslu ust. § 2395 a násl., § 1810 a násl. o. z. a ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou na základě předloženého notářského zápisu, dvou smluv o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Vedle dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši 2 500 Kč. Žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, a to v souladu s ust. § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když dnem následujícím po splatnosti poslední splátky úvěru se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celého nesplaceného zůstatku úvěru. Dále soud přiznal žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč (ust. § 2048 o. z.). Přiznaná výše smluvní pokuty odpovídá čl. V. odst. 4. smlouvy, kde bylo ujednáno, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Toto smluvní ujednání je ostatně v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Ve zde projednávaném případě činila celková výše spotřebitelského úvěru 15 000 Kč, takže nejvýše přípustná výše uplatněných pokut činí 7 500 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). Výrokem II. tohoto rozsudku pak byla žaloba zamítnuta ohledně smluvní pokuty ve výši 1 547,50 Kč, neboť v této části žalobkyní uplatněná smluvní pokuta přesáhla výše uvedený zákonný limit. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 414 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 063 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 047,50 Kč (součet jistiny 15 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 047,50 Kč) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) po 300 Kč, náhrada hotových výdajů za výše uvedené tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 252 Kč. 10. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 10 065,40 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advo