6 C 96/2021-45 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 900 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedla, že žalovaný dne 19. 9. 2016 uzavřel se společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 300 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 3 300 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 726 Kč vrátit do 12. 10. 2016. Úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na níž se žalovaný nejprve zaregistroval, v rámci registrace uvedl osobní i kontaktní údaje a číslo bankovního účtu pro zaslání schváleného úvěru. Prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, navrhované znění smlouvy o úvěru včetně Všeobecných obchodních podmínek poté akceptoval vložením unikátního kódu. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím návrhu smlouvy žalovaným, kdy tuto skutečnost následně původní věřitel potvrdil v uživatelském účtu žalovaného a poskytl finanční prostředky na bankovní účet sdělený žalovaným. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 21. 9. 2018. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 15 046 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 3 300 Kč, nesplaceného úroku ve výši 726 Kč a administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč (přičemž nesplacený úrok – poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 726 Kč a administrativní poplatek 1 600 Kč žalobkyně souhrnně označuje jako kapitalizovaný úrok) a nákladů za inkasní vymáhání ve výši 9 420 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, přičemž žalovaný však do dne podání návrhu neuhradil ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 9. 2016, potvrzení o přijetí platby ze dne 7. 9. 2018, výpisu z účtu původního věřitele, upomínky o nezaplacení pohledávky ze dne 21. 10. 2016, urgence nezaplacení pohledávky ze dne 30. 10. 2016, upozornění na hrozbu exekuce ze dne 8. 11. 2016, poslední výzvy ze dne 17. 11. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2018 včetně souvisejícího podacího archu, předžalobní upomínky ze dne 4. 2. 2021 včetně souvisejícího podacího archu. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 19. 9. 2016 s původním věřitelem smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 300 Kč převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 12. 10. 2016 spolu s poplatkem ve výši 726 Kč. Pro případ prodlení s úhradou úvěru se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit poplatky na úhradu nákladů za odeslání upomínky (označené v žalobě jako administrativní poplatek) ve výši 850 Kč za první odeslanou upomínku a ve výši 250 Kč za druhou, třetí a čtvrtou upomínku. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil, ačkoliv mu byly původním věřitelem zaslány celkem čtyři upomínky. Následně došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením původního věřitele. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani poté, co byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou, a proto se žalobkyně obrátila s žalobou k soudu. 5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je převážně důvodná. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“), a ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající pro něj z uvedené smlouvy, neboť svůj závazek řádně nesplnil a věřiteli nevrátil částku 3 300 Kč představující poskytnutou jistinu a částku 726 Kč představující sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru. Soud má za prokázané, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu 3 300 Kč a úrok ve výši 726 Kč a dále paušální náklady za upomínání ve výši 850 Kč za první odeslanou upomínku (§ 513 o. z.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého závazku ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2018, z nichž plyne, že předmětná pohledávka byla ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. postoupena původním věřitelem na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Soud proto v této části žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. 6. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za odeslané písemné upomínky, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení toliko jedné výzvy ve výši 850 Kč. Soud dospěl k závěru, že zaslání dalších tří výzev k zaplacení dlužné částky zpoplatněných částkou 250 Kč v krátkých časových intervalech po tom, co již po zaslání první výzvy bylo zřejmé, že žalovaný k úhradě dluhu nepřistoupil, bylo ze strany žalobkyně evidentně neúčelným postupem naplňujícím znaky zjevného zneužití práva. Takový postup pak v souladu s § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. Ze zaslaných výzev a jejich datování je zřejmé, že žalobkyně neposílala další výzvy žalovanému z důvodu, aby žalovaný svůj dluh zaplatil, ale pouze z důvodu, aby si žalobkyně o sjednané poplatky za odeslané výzvy navýšila žalovanou částku. Nad rámec těchto výzev pak byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalovanému předžalobní výzva, za níž byla žalobkyni přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v rámci náhrady nákladů řízení (viz níže). Proto tedy soud ohledně poplatků ve výši 750 Kč žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 042 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 85 % a neúspěch v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 900 Kč (tarifní hodnota sporu představuje součet jistiny 3 300 Kč a administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.