8 C 101/2021-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 7. 2021 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 10 334 Kč s úroky z prodlení, jakožto dluhu z úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobkyně. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná a společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [anonymizováno]“ či„ původní věřitel“) spolu prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (za využití osobního uživatelského účtu žalované na webových stránkách [anonymizováno], [webová adresa]) uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se [anonymizováno] zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč za poplatek ve výši 2 334 Kč s termínem splatnosti nejpozději dne 12. 1. 2016. Původní věřitel svému závazku dostál, když dne 15. 12. 2015 žalované poskytnul sjednaný úvěr, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná však svůj dluh ani z části nesplatila, přestože k tomu byla opakovaně upomínána. Smlouvou ze dne 1. 1. 2021 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, která žalovanou rovněž marně vyzývala k úhradě. K prověřování úvěruschopnosti žalované, prováděnému právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením dané smlouvy, žalobkyně sdělila, že k tomuto nenavrhuje žádných důkazů, pouze uvedla, že žalovaná byla lustrována v dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI a BRKI, kdy na základě zjištěných skutečností neměl původní věřitel pochybnosti o platební schopnosti žalované. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požadovala přiznání alespoň jistiny žalované částky, jakožto bezdůvodného obohacení na straně žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila a žalobce vyjádřil s takovým postupem soudu souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, přičemž věc rozhodnul na základě předložených listinných důkazů. 4. Z doložené smlouvy o zápůjčce, vč. jejích příloh, soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná, jakožto spotřebitel, a [právnická osoba] dne 14. 12. 2015 uzavřely smlouvu o zápůjčce, a to v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostně, bankovním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se poskytnuté prostředky zavázala vrátit do 12. 1. 2016 spolu s poplatkem ve výši 2 334 Kč. Spolu se smlouvou o zápůjčce byla uzavřena též rozhodčí smlouva, jejíhož znění se nicméně žádný z účastníků nedovolával. 5. Výpisem z účtu původního věřitele bylo prokázáno, že původní věřitel svému závazku dostál, když dne 15. 12. 2015 žalované na výše uvedené číslo účtu zaslal částku 8 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, je zřejmé, že žalovaná poskytnuté prostředky ani z části nesplatila. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, vč. jejích příloh [číslo] soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně dne 1. 1. 2021 uzavřela se [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou, a to v označené výši 23 670,71 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní upomínkou a souvisejícím poštovním podacím lístkem ze dne 2. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna původním věřitelem a současně též žalobkyní vyzvána k vyrovnání předmětného dluhu. 7. Z předložených listin není zřejmé, jak původní věřitel zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž žalobkyně sdělila, že žalovaná měla být lustrována ve shora uvedených databázích s vyhovujícím výsledkem, k prokázání těchto skutečnosti však nenavrhla žádné důkazy (zřejmě jimi nedisponuje). 8. Z úřední činnosti soudu je současně zřejmé, že se žalovanou bylo u zdejšího soudu vedeno více než 50 řízení, přičemž téměř ve všech těchto řízeních vystupovala na straně žalované, resp. jako povinná. 9. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: původní věřitel, [právnická osoba], zaslala žalované na její účet částku 8 000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že by řádně prověřila její úvěruschopnost, tedy zejména její příjmy a výdaje, ale též další skutečnosti ovlivňující finanční situaci žalované. Žalovaná původnímu věřiteli uvedené prostředky ani z části nevrátila a později byl dluh postoupen žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Ani žalobkyni však žalovaná ničeho nezaplatila, přestože byla o postoupení vyrozuměna a k úhradě dluhu byla vyzývána. 10. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o zápůjčce totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ve věci). 11. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 12. Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaná povinna vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinila, přestože k tomu byla vyzývána, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.). 13. Návrh žalobce na zaplacení částky 2 334 Kč s příslušenstvím, představující poplatek za zápůjčku (spotřebitelský úvěr), byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce zamítnut (výrok II.). 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 77,4 % (žalobě bylo vyhověno co do 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení na místo požadovaných 10 334 Kč s příslušenstvím); z 22,6 % byla žaloba zamítnuta - v tomto rozsahu tedy byla úspěšná žalovaná a o tato procenta je třeba snížit nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 54,8 % Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), hotové výdaje ve výši 300 Kč za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., tj. celkem náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu byly takto podány návrhy např. pod sp.zn. EPR [číslo] či EPR [číslo] ad.), předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů. Celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaná žalobkyni povinna nahradit z 54,8 % (viz výše), tzn. je povinna žalobkyni nahradit na nákladech řízení částku 1 234 Kč, a to podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).