8 C 104/2021-32 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně podala dne [datum] návrh, kterým se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím, a to jako nároku vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni dne [datum]. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem dne [datum] elektronicky, z formuláře pro standartní informace a z korespondence mezi účastníky soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do [datum]. Žalovaný však původnímu věřiteli nic nevrátil. Následně byla dne [datum] pohledávka postoupena žalobkyni, která postoupení žalovanému písemně oznámila. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto spolu s poplatkem v dohodnuté době vrátit. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo by možné nárok posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala pouze půjčenou částku a zákonný úrok z prodlení soud se tímto více nemusel zabývat. Podle ust. § 1895 a násl. občanského zákoníku postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobkyni, které je žalovaný povinen dlužnou částku zaplatit. Protože žalovaný neuhradil výše uvedenou částku včas a dostal se do prodlení, je povinen žalobkyni zaplatit úroky z prodlení, jejichž výše vyplývá z vl.nař. [číslo] Sb. ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 obč. zák.). Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč (tři úkony po 200 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl.č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva), hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval. V daném případě použil soud pro výpočet odměny a hotových výdajů advokáta zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení v části páté vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhl. č. 120/2014 Sb., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění do 50 000 Kč.