8 C 185/2019-102 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobce podal u zdejšího soudu dne [datum] žalobu o vyloučení shora popsaného vozidla z exekuce. Uvedl, že na základě návrhu žalovaného bylo zdejším soudem rozhodnuto o pověření soudního exekutora, který vede exekuci proti povinné [celé jméno svědkyně]. Exekutor provedl [datum] soupis movitých věcí – motorového vozidla sp.zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], tovární značka [příjmení] [příjmení] [jméno]. Žalobce byl exekutorem vyzván k vydání vozidla, následně předložil exekutorovi kupní smlouvu a následně navrhl vyškrtnutí vozidla ze soupisu. Soudní exekutor návrhu nevyhověl. 2. V dalších podání pak žalobce uvedl, že nemá za prokázané, že předchozí majitelce vozidla byla doručena výzva soudního exekutora, poukázal na dvojí soupis vozidla, a to dne [datum] a [datum]. Dále uvedl, že paní, která mu vozidlo prodala, sdělila, že originální technický průkaz ztratila, a proto nechala vystavit nový. Žalobce se prostřednictví své zástupkyně dodatečně obrátil s dotazem na registr vozidel, aby zjistil, zda je vozidlo zatíženo exekucí, předchozí vlastníky a důvod vydání duplikátu. Z informací, které se mu dostalo, neměl možnost zjistit, že je vozidlo v exekuci. Žalobce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 240/2019. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že povinná [celé jméno svědkyně] neměla nakládat s vozidlem, takové jednání je neplatné, vlastnická práva k vozidlu na jiného legitimně přejít nemohla. Převod povinné z exekuce na [celé jméno svědkyně] a následný převod na žalobce je neplatný podle ust. § 44a odst. 1 exekučního řádu. Po žalobci je nutné žádat při nejmenším nutnou míru opatrnosti. Pokud okolnosti prodeje vozidla podcení, takové jednání jde na jeho vrub. Jednání [celé jméno svědkyně] i povinné [celé jméno svědkyně] pokládá žalovaná za jednání povahy úmyslného trestného činu, kterým bylo znemožněno žalovanému jako oprávněnému v rámci probíhající exekuce dojít k uspokojení jeho pohledávky. Žalovaná poukázala na rozsudek Okresního soud v Karlových Varech č.j. 10 C 195/2019-47. 4. Soud provedl důkaz listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem, jako kupujícím a [celé jméno svědkyně], jako prodávajícím, soud zjistil, že uvedeného dne byla uzavřena kupní smlouva na motorové vozidlo [příjmení] [příjmení], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] rok výroby 2011, [příjmení]: [anonymizováno], za kupní cenu 105 000 Kč, splatnou hotově při převzetí. Prodávající prohlásila, že je oprávněna z předmětem koupi nakládat. 5. Z exekučního příkazu ze dne [datum] soud zjistil, že je vedena exekuce u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pro pohledávku oprávněného (v tomto řízení žalovaného) proti povinné [celé jméno svědkyně] ve výši 4 294 Kč s příslušenstvím. 6. Z protokolů o soupisu movitých věcí soud zjistil, že dne [datum] a dne [datum] bylo přistoupeno k soupisu movitých věcí povinné, sepsáno bylo mimo jiné shora citované vozidlo. 7. Z návrhu žalobce na vyškrtnutí věci ze soupisu a usnesení soudního exekutora ze dne [datum] soud zjistil, že návrhu žalobce na vyškrtnutí předmětného vozidla nebylo vyhověno. 8. Ze zprávy Městského úřadu Tišnov ze dne [datum] soud zjistil, že vozidlo bylo na osobu povinné [celé jméno svědkyně] evidováno v období od [datum] do [datum]. 9. Z opisu velkého technického průkazu soud zjistil, že datum první registrace vozidla bylo [datum], jako přechozí vlastník byla uvedena [celé jméno svědkyně], tento technický průkaz byl vystaven dne [datum] za ztracený technický průkaz číslo: [anonymizováno]. 10. Z žádosti exekutora a doručenek soud zjistil, že [celé jméno svědkyně] byla požádána o vydání vozidla, žádostí exekutora ze dne [datum], listina jí byla vložena do domovní schránky na adrese [adresa svědkyně]. Žalobce byl požádán o vydání vozidla žádostí ze dne [datum]. 11. Ze zprávy Městského úřadu Šumperk ze dne [datum] soud zjistil, že povinná [celé jméno svědkyně] byla evidována jako vlastník vozidla od [datum] do [datum], [celé jméno svědkyně] od [datum] do [datum]. 12. Ze zprávy Magistrátu hlavního města Prahy soud zjistil, že k dotazu zástupkyně žalobce sdělil, že údaj o zatížení vozidla exekucí není předmětem evidovaných údajů v registru silničních vozidel, předchozí majitele nelze sdělit. 13. Ze sdělení Exekutorské komory CŘ soud zjistil, že sdělit, zda motorové vozidlo, o jehož koupi je jednáno, je zatíženo exekucí nelze, neboť [příjmení] požadovanými informacemi nedisponuje. 14. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že k hledání zástupkyně žalobce nebyly nalezeny žádné záznamy. 15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je otcem žalobce, předmětné vozidlo užívá on, vlastníkem vozidla je syn, protože auto platil. [příjmení] sháněl po inzerátech auto, na různé inzeráty volal a toto ho zaujalo. Jel se na ně potom podívat se synem, který měl peníze v hotovosti, auto vyzkoušeli, domluvili se na slevě, neboť je sice čtyřkolka, ale ve skutečnosti mělo náhon jen na zadní kola a nebylo tam tažné zařízení. Již před tím si na internetu vyhledal vzory kupních smluv. Ty dal paní [celé jméno svědkyně], které do nich vepsala potřebné údaje. [příjmení] zajišťoval přepis vozidla na dopravním inspektorátu. Zřejmě k tomu měl plnou moc. 16. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že její manžel našel vozidlo na internetu, líbilo se jim, jeli si pro něj asi na Jižní Moravu, nejprve telefonicky komunikovali s nějaký pánem, ten se jich ujal, nějaká paní pak přišla podepsat papíry. Auto nemělo náhon na všechny čtyři kola, ale přesto jej koupili, nějakou chvíli si ho nechali, nebylo úplně vhodné na hory. I ona auto následně prodala přes nabídku na internetu, nepamatuje si, že se vystavoval duplikát technického průkazu, ona v [obec] nebydlí, ale má tam farmu a denně tam dojíždí. Poštu si bere jednou za čas. Po prodeji auta jí volal syn, že přišel dopis s modrým pruhem, což byla žádost exekutora, ona exekutorovi hned volala, řekla, že už auto nemá a tam jí sdělili, že se jí spojí s novým majitelem. Byla překvapená, že je auto v exekuci, když nebyl problém ho evidenčně převést. Jinak kupuje vozidla nová, zkušenosti s prodejem ojetého vozidla nemá, neví, zda kontrolovala technický průkaz, či občanský průkaz prodávající. Z auta byli nadšení. O existenci centrální evidenci exekucí ví, nikdy ji nepotřebovala. Pracuje se stejnými lidmi, neprověřuje si je. <i>17. Podle ust. § 44a odst. 1 zák.č. 120/2001 exekučního řádu nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.</i> <i>Podle ust. § 1111 zák.č. občanského zákoníku získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § [číslo] nebo [číslo], stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.</i> <i>Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 240/2019 mimo jiné vyplývá, že ustanovení § 1111 o. z. představuje obecnou skutkovou podstatu nabytí movité věci od neoprávněného. Předpokladem takového nabytí vlastnického práva je jednak existence platného právního titulu, a dále existence dobré víry v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. [jméno] víru je tak v uvedeném případě povinen prokázat nabyvatel, čímž dochází k odchylce od zásady stanovené v ustanovení § 7 o. z., podle kterého se dobrá víra presumuje. Ochrana dobré víry je obecným právním principem. Při posuzování dobré víry bude v této situaci hrát především roli to, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že převádějící subjekt není oprávněn vlastnické právo převést. Podle toho, jakou míru zavinění je třeba nabyvateli přičíst, by měl i on sám vyvinout jistou přezkumnou aktivitu ke zjištění toho, zda je převodce vlastníkem nebo jinak oprávněným k převodu věci. Chce-li být nabyvatel považován za poctivého nabyvatele, je to přímo jeho povinností (investigativní povinnost). Nabytí od neoprávněného je totiž zřejmě vyloučeno již v případě lehké nedbalosti (culpa levis – tj. prů