10 C 171/2022-35 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 4. 2022 domáhala zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 22. 12. 2014 se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“) smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky, a to převodem na bankovní účet žalované. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice. Žalovaná se zavázala zápůjčku společně s poplatkem za zpracování původní věřitelce vrátit do 23. 1. 2015. Žalovaná se však dostala do prodlení se splacením zápůjčky, na jistině zápůjčky jí zbývá uhradit 2 000 Kč. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se neomluvila, ač k němu byl řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná uzavřela dne 22. 12. 2014 smlouvu s původní věřitelkou, na základě níž jí byla poskytnuta částka 2 000 Kč. Žalovaná zápůjčku do dne 23. 1. 2015 nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a původní věřitelkou. Žalovaná na žalovanou částku neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 2. 4. 2020. Po provedeném řízení a právním zhodnocení věci má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 22. 12. 2014 podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaná nesplnila povinnosti pro ni ze smlouvy vyplývající, když nezaplatila původní věřitelce 2 000 Kč ve lhůtě splatnosti. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni dle § 1879 o. z. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přísluší žalobkyni vedle jistiny též úroky z prodlení dle § 1970 o. z., jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.