10 C 226/2021-85 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nevrácené části zápůjčky ve výši 107 000 Kč, poskytnuté žalobkyní společně a nerozdílně žalované a panu [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalované], jakožto manželům (bývalým), na základě smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Splatnost poskytnuté zápůjčky byla nejpozději do 31. 12. 2020. Dluh ze smlouvy o zápůjčce byl ze strany žalované a [jméno] [příjmení] dne 17. 10. 2016 výslovně uznán. [jméno] [příjmení] žalobkyni uhradil část původně poskytnuté zápůjčky ve výši 53 500 Kč odpovídající polovině dluhu, zbývající část dluhu uhrazena nebyla, přestože je již po splatnosti. 2. Žalovaná popírala, že by s žalobkyní uzavírala smlouvu ohledně částky 107 000 Kč, jedná se o závazek bývalého manžela žalované vůči žalobkyni z titulu neuhrazených odměn za provedené práce. Žalovaná si byla vědoma jen uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 10. 2016 na částku 150 000 Kč, ohledně níž byl veden spor pod sp. zn. 7 C 145/2020, tohoto závazku se rovněž týkalo uznání dluhu ze dne 17. 10. 2016. V průběhu řízení namítla neplatnost uznání dluhu z důvodu, že z něj není zřejmé, jaký konkrétní dluh je uznáván. Vůči pohledávce uplatněné žalobkyní též uplatnila námitku promlčení. Tvrdila, že v případě, že by soud shledal žalobní návrh za důvodný, by majetkové poměry žalované umožnily úhradu toliko ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně. 3. Z listin provedených k důkazu soud zjistil následující skutečnosti. Z uznání dluhu, včetně ověřovacích doložek ze dne 18. 10. 2016 soud zjistil, že jím žalovaná a pan [jméno] [příjmení] uznali dluh vůči žalobkyni z půjčky, který měl ke dni uznání činit 107 000 Kč. Zavázali se jej uhradit do konce roku 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 6. 2021 a potvrzení o podání z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k úhradě žalované částky. Z emailové komunikace mezi právním zástupcem žalované a právním zástupcem žalobkyně soud zjistil, že tato navazuje na žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu, právní zástupce žalované nesporoval žalobkyní uplatněnou pohledávku, toliko požádal o možnost jejího splacení prostřednictvím nového splátkového kalendáře. Ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 10. 2016 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou a [jméno] [příjmení] jakožto dlužníky, kdy žalobkyně se zavázala dlužníkům půjčit 150 000 Kč, a to s 5 % ročním úrokem, na 36 měsíců, v měsíčních splátkách. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 7 C 145/2020 soud z pravomocného rozsudku č. j. 7 C 145/2020-44, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec] – pobočky v Jihlavě ze dne 27. 10. 2021, č. j. 72 Co 192/2021-118, zjistil, že jím bylo žalované uloženo uhradit žalobkyni částku 50 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácené zápůjčky poskytnuté žalované a panu [jméno] [příjmení] na základě smlouvy ze dne 17. 10. 2016, jíž žalobkyně poskytla dlužníkům zápůjčku ve výši 150 000 Kč. Dále z tohoto připojeného spisu soud z podkladů pro rozhodnutí o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků (tj. zejména z prohlášení žalované o osobních, majetkových a výdělkových poměrech), dále z podkladů provedených k důkazu v rámci odvolacího řízení (tj. z rozsudku zdejšího soudu 5 P 76/2018-143, faktur za úhrady energií, dřeva a dodávek vody, nájemní smlouvy a přehledu plateb, přehledu úhrad z denního stacionáře, rozhodnutí o zvýšení invalidního důchodu) soud zjistil, že žalované je vyplácen invalidní důchod ve výši 36 EUR měsíčně, pobírá příspěvek na péči o syna omezeného ve svéprávnosti ve výši 19 200 Kč, vynakládá náklady na nájemné a spotřebované energie 8 000 Kč měsíčně, na místní poplatky 1 800 Kč ročně, na pojištění 1 320 Kč měsíčně, za služby poskytnuté v denním stacionáři přibližně částky mezi 1 800 Kč a 3 200 Kč měsíčně a za pohonné hmoty 590 Kč měsíčně. Z vyjádření právního zástupce žalované ze dne 7. 2. 2020 soud zjistil, že se týká vypořádání společného jmění manželů žalované s panem [jméno] [příjmení], přičemž předkládaný návrh se týká jak závazku ze smlouvy o půjčce na částku 150 000 Kč, tak závazku ze smlouvy o půjčce na částku 107 000 Kč se splatností 31. 12. 2020, kdy žalovaná navrhla úhradu ½ dlužné částky, tj. 53 500 Kč. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti s původní [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (vymazané k 17. 12. 2018), jakož i zápisu rejstříkového soudu na č.l. 75, soud zjistil, že žalovaná i [jméno] [příjmení] byli v minulosti jejími společníky (uvedené vyplývá rovněž ze stejnopisu notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení] dne 9. 11. 2016, NZ 572/ 2016), [jméno] [příjmení] byl i jednatelem. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud rovněž zjistil, že žalobkyně v tomto výpisu nefiguruje. Z vyjádření právního zástupce žalované ze dne 2. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná namítala, že součástí původního návrhu na uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů nebyla smlouva o zápůjčce uzavřená oběma klienty s žalobkyní na 107 000, kterýžto závazek navrhovala žalovaná vypořádat rovným dílem. Z emailové komunikace mezi právními zástupci žalované a pana [příjmení] z února 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalované potvrdil JUDr. [anonymizováno], že žalovanou zastupuje též ve věci dvou zápůjček uzavřených s paní [celé jméno žalobkyně] jako věřitelkou. Z lékařských zpráv ze dne 9. 7. 2019 a 13. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná se v obou případech dostavila k lékaři s tím, že ji exmanžel fyzicky napadl. Z usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17. 7. 2019, č. j. 0 Nc 7645/2019-17, soud zjistil, že jím k návrhu žalované a [jméno] [příjmení] (syna žalované a pana [příjmení]) bylo vydáno předběžné opatření, kterým byl [jméno] [příjmení] vykázán ze společného bydlení ve [adresa žalované], a byla mu uložena povinnost zdržet se setkávání s žalovanou a synem [jméno], mimo jiné pro fyzické napadení žalované a nebezpečné vyhrožování. Z usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 13. 9. 2019, č. j. 11 Nc 7741/2019-43, soud zjistil, že výše uvedené předběžné opatření bylo prodlouženo do 17. 12. 2019. 4. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bývalého manžela žalované, soud zjistil, že jsou s žalobkyní dobří přátelé. Spolu s žalovanou, bývalou manželkou, si od žalobkyně půjčovali částku 150 000 Kč nebo 170 000 Kč, protože byli v insolvenci. Věděli, že tato částka nebude stačit, tak se s žalobkyní dohodli na zapůjčení další částky, asi ve výši 107 000 Kč. Půjčky měly sloužit na úhradu dluhů v insolvenci. Uznání dluhu se týká půjčky na 107 000 Kč, toto částka měla být zaplacena do konce roku 2020. Jeho sepsání si vyžádala žalobkyně, neboť v té době žalovaná již nechtěla žalobkyni hradit žádné dluhy. Při své výpovědi svědek uvedl, že obě smlouvy byly uzavřeny písemně, obě podepisovala žalobkyně, svědek a žalovaná, avšak ve svém následném sdělení ze dne 12. 1. 2022 svědek upřesnil, že samotná smlouva o půjčce 107 tisíc byla uzavřena ústně, za smlouvu totiž při své svědecké výpovědi mylně považoval uznání dluhu. Svědek podnikal, měl s.r.o. Svědek sice uvedl, že žalovaná v tomto s.r.o. byla jednatelkou, avšak z výpisu z obchodního rejstříku společnosti s původní [právnická osoba] s.r.o., [IČO] bylo zjištěno, že žalovaná byla společníkem, nikoliv jednatelkou. Žalobkyně jim pouze kamarádsky vypomáhala, z titulu této výpomoci jí nic nedlužili. Nyní je svědek [příjmení] v oboru opravy obuvi, provozovnu má v [obec]. Přebývá ve [obec], přebudovává stodolu, jejíž majitelkou je žalobkyně, žalobkyně sama bydlí v [obec], nájemné jí neplatí, za to, že tam bydlí, provádí práci na přebudování nemovitosti. 5. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že si s bývalým manželem [jméno] [příjmení] od žalobkyně si brali v říjnu 2016 půjčku na 150 000 Kč, tu dobrovolně podepsala, vše vyřizoval její tehdejší manžel. Předložil jí k podpisu též uznávací prohlášení, tvrdil, že žalované tyto peníze dluží, protože mu věřila, tak dluh ve výši 107 000 Kč uznala. Žalovaná sice uvedla, že s žalobkyní smlouvu o půjčce na 107 000 Kč nikdy neuzavírala a ani nevěděla, z jakého titulu měl manžel žalobkyni dlužit, avšak toto její prohlášení neodpovídá dalším v řízení provedeným důkazům, tedy uznání dluhu, výpovědi svědka [jméno] [příjmení], jakož i vyjádření právního zástupce žalované ze dne 2. 12. 2019 a 7. 2. 2020, či emailové komunikaci advokátů bývalých manželů z února 2020. 6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto věřitelka uzavřela s žalovanou a [jméno] [příjmení] jakožto dlužníky a tehdejšími manželi ústní formou smlouvu, na základě níž dlužníkům poskytla finanční prostředky ve výši 107 000 Kč a žalovaná a [jméno] [příjmení] se zavázali je žalobkyni do konce roku 2020 vrátit. Žalovaná a [jméno] [příjmení] dne 18. 10. 2016 uznali svůj dluh vůči žalobkyni z půjčky, který měl ke dni uznání činit 107 000 Kč. Zavázali se jej uhradit do konce roku 2020. Žalovaná neprokázala, že by na poskytnu